Radka Symonová
Gymnázium F.M.Pelcla
516 01 Rychnov nad Kněžnou




Stručný výtah z práce:
Paleontologická studie lokality Vamberk
(okr. Rychnov nad Kněžnou)


Oblasti Podorlicka jsou velmi bohaté na druhohorní sedimenty. Tuto skutečnost lze běžně pozorovat, například při hloubení základů. Přítomnost glaukonitickospongilitického slínovce nejen ve Vamberku, ale i v jiných oblastech Podorlicka svědčí o existenci moře na našem území v období středního turonu (=stupeň svrchní křídy), tedy přibližne před 80 miliony lety.

Svou pozornost jsem zaměřila právě na svrchnokřídové sedimenty v přilehlém okolí města Vamberk. V létech 1993-1997 jsem se zabývala systematickým sběrem fosilií a jejich určováním. Nashromáždila jsem přibližně 240 kusů zkamenělin. Dosud se mi ve spolupráci s regionálním geologem Dr. S. Čechem z Českého geologického ústavu v Praze podařilo určit 38 druhů, resp. rodů vymřelých organismů.

Tato lokalita nám poskytuje velmi zajímavá svědectví o životě v křídovém moři. V šedé hornině se nacházejí zfosilizované schránky ježovek (známé jako mořský ježek). Běžněji však nacházíme jen ostny těchto druhohorních ostnonožců (hladké tenké tyčinky, které se zužují směrem od těla ježovky) nebo pouze seskupení destiček tvořících pevnou schránku těchto živočichů. Ve vambereckém slínovci byly dosud popsány tři druhy (resp. rody) ježovek: Gauthieria radiata, Micraster sp. a Holaster sp. Mezi zde nejhojněji nacházené živočichy patří měkýši, konkrétně plži a mlži. Některé z nich můžeme pozorovat ve více či méně pozměné formě dokonce i v dnešní době, ovšem museli bychom za nimi cestovat až ke břehům Evropy nebo pobřeží Afriky či Ameriky. K dosud popsaným exemplářům postupně přibývají další druhy, jejichž určení je náročnější vzhledem ke stavu, v jakém se dochovaly. Za všechny bych uvedla alespoň vůdčí zkamenělinu této lokality Inoceramus cuvieri. Přítomnost tohoto druhu svědčí o tom, že se jedná právě o období středního turonu.

Dalšími zajímavými organismy jsou tyto: ústřice rodu Arctostrea frous, plž Turritella multistriata (obr. 1) se štíhlou dlouze věžovitou ulitou s velkým počtem závitů a mlž Pinna decussata (viz. obr.2), který se vyznačuje trojúhelníkovitým tvarem schránky s paprsčitými žebry na povrchu. Pro recentní faunu netypickým mlžem je druh Spondylus spinosus (obr.3), u kterého jsou vyvinuté zvláštní pevné ostny trčící mezi miskami ven. Tyto ostny plnily funkci příchytného systému a zajišťovaly ukotvení živočicha na dně moře.

Po měkýších a dalších bezobratlých nám nezbyly pouze zkamenělé zbytky těl s otisky, nýbrž také stopy po jejich činnosti. Tyto tzv bioglyfy studuje palichnologie, dílčí věda paleontologie. Palichnologové vytvořili umělý systém bioglyfů podle toho, jakým způsobem tyto útvary vznikly. Jsou to například: stopy po lezení, lože, doupata, chodby a tunely po projídání sedimentu, apod. Ve Vamberku se nacházejí stopy po lezení bezobratlých (Repichnia - obr.4) velmi rozmanitých tvarů.

Nezanedbatelnou složkou zdejší druhohorní fauny tvoří také živočišné houby (Porifera). Jejich název je odvozen od hub v pravém slova smyslu (Fungi) na základě podobnosti některých zástupců. V zoologickém systému zaujímají tito živočichové místo před žahavci (Cnidaria), kam řadíme například nezmary, medůzy či mořské korály. Tzn. že živočišné houby mají ještě primitivnější stavbu těla než žahavci. Ve Vambereckých sedimentech se poměrně hojně nacházejí především úlomky stonků živočišných hub, konkrétně se jedná o rod Ventriculites sp., rezidua pohárkových těl hub již mnohem méně.

Jako zajímavost bych chtěla uvést nález zkameněliny označované jako Lepideuteron longissimus. Tímto zvučným názvem paleontologové pojmenovali vývržky ryb (zvané též koprolity). Zatím jediný název koprolit je charakteristický svou hrubě zrnitou strukturou, která vznikla nahromaděním vyloučených zbytků potravy.

Výskyt rostlin byl sice prokázán, ovšem nálezy zuhelnatělých stélek nižších rostlin jsou velmi sporadické.

Průzkum lokality Vamberk nadále pokračuje. Jedna z plánovaných etap výzkumu bude zaměřena také na vyšší analýzu mikrofauny. Dosud bylo popsáno několik nadčeledí druhohorních prvoků dírkovců (Foraminifera). Tito prvoci mají pevnou schránku tvořenou anorganickými solemi - proto se zachovali až do dnešní doby.



Obr.1 Turritella multistriata


Obr. 2 Pinna decusata


Obr. 3 Spondylus spinosus


Obr. 4 Bioglyf Repichnia


Zkoumaná lokalita