 |
|
6.3 Individuálnost a kolektivnost
V televizním šotu o akad. O. Wichterlem vzpomněli jeho názoru: "Vynález může učinit jen jednotlivec; kolektiv nikdy nic nového nevymyslel." Lze opravdu přiznat možnost objevit něco nového jen individuu? Má smysl sestavovat tvůrčí týmy k řešení nového problému? Myslím, že odpověď "Wichterleho" lze očekávat nejspíše od výjimečných objevitelů základních zákonů, např. Pascala, Newtona, Ohma, Einsteina apod. Jiné stanovisko dostaneme asi od pracovníků na rozvoji využití jaderné energie, dobývání kosmu, rozvoje počítačové a sdělovací techniky apod.Ale už jméno
B. Pascala vnáší do prvního stanoviska nejistotu: "individuální" je zřejmě jeho hydrostatický zákon; naopak jeho zásluha o položení základů teorie pravděpodobnosti vznikla výměnou asi 14 dopisů mezi ním a matematikem P. de Fermatem, tedy spoluprací dvou vědců. Za rozvojem využití jaderné energie, který je výsledkem bádání jedné epochy lidstva, se skrývá řada dílčích vynálezů jednotlivých tvůrčích týmů, i jednotlivců v nich. Ti všichni čerpali z obecné úrovně poznání, každý svým individuálním způsobem; čerpali z tvůrčího prostředí, v němž pracovali.Tvůrčí týmy mají nezastupitelné místo při řešení složitých problémů, zejména mezioborových, ale nesmí být potlačena individualita žádného člena týmu. 0 plodné spolupráci dvou vědců svědčí více případů. Zdroj jejich spolupráce bývá různý. Nejčastěji jde o dva vědce sice různého, ale doplňujícího se zaměření. Příkladem jsou fyzik-teoretik
G. R. Kirchhoff a chemik-experimentátor R. W. Bunsen, jejichž společným dílem byl objev spektrální analýzy; spolupráce mezi fyziky L. D. Landauem a E. M. Lifšicem, autory mimořádné učebnice "Teoretická fyzika" (Landau byl "ideovým" a Lifšic "skutečným" vykonavatelem); spolupráce manželů Fr. Joliota a I. Curie - ona radiochemička, on se specializací na radiofyziku, kdy jejich společným dílem je objev umělé radioaktivity.Spolupráce mezi učitelem a žákem je častá. Ještě více případů součinnosti je mezi "prvním tvůrcem" a jeho "pokračovateli".
Málo známý je vztah mezi objevitelem periodického zákona D. I. Mendělejevem a mladým českým chemikem B. Braunerem, který zaujat Mendělejevovým zákonem pokusně zjišťoval přesné atomové váhy různých prvků.Veřejnost zná často jen jména vědců “patřících k sobě”, ale nezná povahu jejich spolupráce. Nejvýznamnějš
í ruští vodohospodáři 20. stol. S. N. Krickij a M. F. Menkel‘ spolupracovali a podepisovali své publikace nerozlučně, jak ovšem přistupovali ke společnému dílu, nevíme.J. Basile dokazuje, že síla kolektivu není součtem intelektů jeho členů, ale jejich součinem, neboť každý nejen tvoří, ale podněcuje i druhé. V Evropě je hodně vědeckých individualit. Přesto se nositelé Nobelovy ceny dají spočítat na prstech jedné ruky. Naopak z příslušníků Massachussetts Institut of Technology (MIT), v němž se pracuje skupinově, získalo toto vyznamenání sedmnáct.
Diskuse o názorech a myšlenkách může mít různou formu, od neformálních rozhovorů dvou až čtyř pracovníků téhož oboru, přes diskuse v tvůrčích týmech, řízené panelové diskuse při seminářích až po diskuse na konferencích s tisícem účastníků, které se však obvykle zvrhnou na sdělení nebo minireferáty. Podněty pro tvůrčí myšlení lze ovše
m získat v každé diskusi.Ačkoliv principem práce v týmu je demokratičnost, vyžaduje i ona svého vedoucího, který musí vyhovět velkým nárokům. Především musí být odbornou autoritou, tedy autoritou neformální, "nešéfovskou". Musí cítit odpovědnost za správné směrování práce týmu k efektivnímu dosažení cíle. K tomu jsou zapotřebí také organizační schopnosti. Ale zejména musí umět citlivě jednat se členy týmu, kterými bývají vyhraněné individuality. To klade nároky na psychologické hodnocení jednotlivců i různých situací, které nejsou neobvyklé při takovém stylu práce.
Samozřejmá není ani otázka počtu členů týmu. Ta je různá podle rozsahu a různorodosti úkolu. Zásadou je, aby mohli všichni členové komunikovat mezi sebou navzájem a aby tým obsahoval všechny potřebné profese. Jako maximální počet se uvažuje mezi 15 až 20. Každý nadbytečný člen je nevýhodou. Při velmi rozsáhlém úkolu může být výhodné ustavit několik menších tvůrčích týmů, např. po 5 až 10 členech.
Úspěšnost týmové práce dokládají statistiky, podle nichž výsledkem týmové práce bylo v Anglii (1995) 68 % všech registrovaných vynálezů, v USA v témže roce 60 %, v bývalém SSSR (1951 až 1958) 83 %.
Jestliže je plodný styk mezi vědeckými pracovníky, je ještě účinnější při kolektivní práci na aplikacích vědeckých poznatků a ve vynálezectví, kde je na ní založena řada, ne-li většina metod vynalézání.
