V roce 1993 se tehdy šestnáctiletá Jana Slavíčková z plzeňského gymnázia v Opavské zúčastnila Soutěže vědeckotechnických projektů mládeže AMAVET se svojí prací, týkající se jejího oblíbeného tématu-trilobitů. Probojovala se až do texaského města Amarillo na světovou výstavu EXPO Science Internationale 1993. Zde je výňatek z její práce:

Variabilita očí trilobita druhu Ormathops atavus
Jana Slavíčková

Před 495-420 miliony let byla rozsáhlá část Barrandienu pokrytá mořem. Památku na tuto dobu nalézáme dnes ve formě mnoha usazených hornin. V okolí Prahy a Rokycan vystupují ordovické usazeniny šáreckého souostroví - černé břidlice s konkrecemi. Během čtvrtohorního zvětrávání se konkrece uvolnily z vrstevného sledu a dnes je nalézáme na nalezištích, obvykle na poli. V okolí Rokycan se nazývají "rokycanské kuličky". Obsahují mnoho organických zbytků: trilobitů, plžů, mlžů, hlavonožců a dalších živočichů. Mezi nejčastěji nalézané druhy trilobitů patří Ormathops atavus (Barrande, 1872). Ormathops atavus patří do rodu Phacopina a společně s ostatními trilobity tohoto rodu vlastní schizochroální oči. To znamená, že jednotlivé čočky (omatidie) neleží těsně vedle sebe a prostor mezi nimi vyplňuje zvláštní struktura - sklera.


Obrázek cephalonu se zkoumanými parametry:
dc- délka cephalonu sg_max- šířka glabely maximální
sc- šířka cephalonu sg_min- šířka glabely minimální
dg- délka glabely vr- vzdálenost spodního očního rohu od rýhy cephalonu
do- délka oka rg- délka první glabelární rýhy
so- šířka oka

Ormathops atavus byl poprvé popsán - objeven Barrandem v roce 1855 v okolí Rokycan, nazval jej Dalmania atava a zmínil se o něm ve svých zprávách z roku 1856. Ale poprvé popsán a vyobrazen byl v dodatku k jeho Systeme silurien du centre de la Boheme (1872). Novák v Pernerovi (1918) rozlišil a pojmenoval pět variet tohoto druhu, většinou podle počtu čoček. Varieta microphthalma vlastní podle Nováka maximálně 50 omatidií, varieta intermedia 70-80, transiens okolo 250 a macrophthalma 300 a více čoček. Typická varieta Dalmania atava má 100 - 200 čoček. Všechny variety byly popsány jen z okolí Prahy.

Další autor, Holub, informoval v roce 1908, že nalezl varietu microphthalma v rokycanských kuličkách. Klouček (1916) podal zprávu o nalezení všech variet v okolí Rokycan (kromě microphthalma).

Svojí prací jsem se pokusila ujasnit otázku výskytu variet trilobita druhu Ormathops atavus, svůj výzkum jsem založila na studiu jedinců z pražských a rokycanských lokalit. Počítala jsem počet čoček, jejich rozložení a případnou závislost na rozměrech cephalonu. Na cephalonu jsem měřila devět parametrů, všechny jsou uvedeny na obrázku. Zjištěné hodnoty, zaznamenané v tabulkách, byly základním bodem níže uvedené diskuse. Ormathops atavus má oči tvaru měsíce s čočkami rozmístěnými do sloupců a řad. Pro svůj výzkum jsem potřebovala znát co nejpřesněji počet omatidií. Po podrobném studiu prací mnoha autorů jsem však nenalezla žádný způsob počítání čoček kromě numerického. Proto jsem stanovila vzorec, který se výborně osvědčil při aplikaci.

Čočky byly počítány následující metodou:
1) Od počtu sloupců v nejdelší horizontální řadě (B) jsem odečetla všechny sloupce z obou stran oka, ve kterých čočky nedosahují maximálního počtu.
2) Rozdíl jsem vynásobila maximálním počtem omatidií v jednom sloupci (max_sl) a k výsledku připočetla počet čoček ze zbývajících nekompletních sloupců. Výsledné číslo je počet čoček v jednom oku studovaného jedince.

VZOREC: Pč = (B - X) . max_sl + 2A1+ 2A2 +......2An

Pč - počet čoček
B - počet sloupců
X- počet sloupců z obou stran oka, kde omatidie ještě nedosahují maxima
max_sl - maximální počet čoček ve sloupci
A1, A2,...- počet čoček v prvním sloupci na pravé straně oka, počet čoček ve druhém sloupci na pravé straně oka,...
A1', A2',...- počet čoček v prvním sloupci na levé straně oka, počet čoček ve druhém sloupci na levé straně oka,...
2A1- A1+A1

Na základě zjištění hodnot jsem zhotovila grafy, histogramy a počítala poměry.

Obrázek oka trilobita se studovanými hodnotami


Přínos práce:
1)Všichni studovaní jedinci náleží druhu Ormathops atavus, údaje zanesené do grafů ukazují lineární uspořádaní či shluky bodů s malými výjimkami.
2)V materiálu z okolí Rokycan (168 jedinců) jsem nenalezla žádnou z variet Nováka v Pernerovi (1918). Jen jeden jedinec se počtem čoček přibližoval k varietě intermedia, to však mohlo být způsobeno vnitrodruhovou variabilitou ovlivněnou životními podmínkami. Naopak, po prostudování šedesáti exemplářů z okolí Prahy jsem nalezla šest jedinců variety microphthalma, devět intermedia, osm tranciens, jednoho macrophthalma, ostatní náleží k typické varietě Ormathops atavus. Ačkoli jsou obě hlavní oblasti lokalit od sebe vzdáleny asi 80 km, pravděpodobně reprezentovaly odlišné životní podmínky. Protože byly konkrece uvolněny z vrstevného sledu, nemůžeme dnes dokázat morfologické změny druhu v čase. Moje studium tedy podpořilo závěry Nováka v Pernerovi (1918).