Jednou z nejoriginálnějších staveb na světě byl nepochybně Křišťálový palác v Londýnském Hyde Parku. Jednalo se o výstavní palác, který byl jako první postaven ze skla a svářkové oceli. Byl postaven při příležitosti Velké výstavy v roce 1851, při jejímž zahájení byl slavnostně otevřen.

Křišťálový palác byl 563 m dlouhý, 124 m široký a rozkládal se na ploše přibližně 7,7 ha, což je zhruba velikost dvou katedrál sv. Pavla. Na stavbu bylo použito 4500 tun svářkové oceli a litiny, 169 900 krychlových metrů dřeva a 300 000 tabulí skla.
Stavba proběhla v nepředstavitelně vysokém tempu - vznikla za 7 měsíců (!!!), což svědčí o genialitě jednoho z největších architektů všech dob Josepha Paxtona i o mimořádné píli dělníků.
Hlavním cílem výstavy bylo samozřejmě prezentovat Velkou Británii, její technickou vyspělost. Královská komise, která měla o nějaké reprezentativní stavbě pro tuto příležitost rozhodnout, byla sestavena z tak významných stavitelů jako byl Charles Barry, Isambard Kingdom Brunel a Robert Stephenson. Nakonec přijali ne příliš vzhledný návrh.
V tu chvíli však přišel Joseph Paxton, který tehdy působil jako zahradník u vévody z Devonshiru, který rozpoznal jeho nadání. Zakládal jezírka, upravoval vodní toky a zkrášloval pozemky. Jako syn chudého rolníka nemohl dosáhnout velkého vzdělání, měl však naprosto mimořádné schopnosti architektonické. Paxton přislíbil do 9 dnů vypracovat návrh a po spočtení nákladů ho královská komise schválila. Při konstrukci uplatnil principy, které použil při stavbě lotosového domu. Stanovil zásady systémového stavitelství. Konstrukce krytých nádražních hal např. v King's Cross, St Pancras a v Paddingtonu vycházely z Paxtonova Křišťálového paláce.
Ze začátku se vynořilo mnoho kritiků stavby, kteří se domnívali, že stavba je křehká, že nevydrží silný vítr, přeháňky s krupobitím ani otřes oficiální pozdravné salvy při otevření. Tyto předpovědi se ale nenaplnily a v zahajovací den poskytl Křišťálový palác opravdu okouzlující a úžasnou odívanou. Budova slavila obrovský úspěch, náklady se brzy vrátily a budova vytvořila zisky, které posloužily ke krytí nákladů na ostatní londýnské budovy. Během výstavy prošlo Křišťálový palác asi 6 miliónů návštěvníků.

Paxton usiloval o to, aby budova zůstala v Hyde Parku i po skončení výstavy, ale parlament návrh zamítl. On však shromáždil finance na koupi paláce i pozemku na kraji Londýna, kam stavbu přemístil. Palác na vrcholku Sydenham Hillu byl menší a nabízel řadu kulturních atrakcí - dvory představující různá období umění, sbírku soch, výtvarného umění, dvoranu slávy, divadlo, koncertní síň s 4000 místy k sezení a s prostorou pro orchestr o 4000 hudebnících uprostřed, obrovské varhany s 4500 píšťalami.
Jednalo se vlastně o jakési zábavní centrum. Křišťálový palác byl muzeum, koncertní sál i obrovský park dohromady. Mohl sem kdokoli přijít a obdivovat atrakce, shlédnout ohňostroj, pořádaly se zde lety balónem, provazochodecká vystoupení, přehlídky, výstavy, konference i různé efektní podívané.

Mluvíme však v minulém čase. Nejefektnější podívanou totiž poskytl celému okolí Křišťálový palác dne 30. listopadu 1936. V umývárně vypukl požár, který se přes veškerou snahu nepodařilo zastavit ani 89 požárním vozům a 381 hasičům. Oheň se šířil bleskově, brzy zachvátil dřevěné podlahy, stěny a okenní rámy. Obrovský požár byl viditelný z kteréhokoli místa v Londýně a přes noc zbyl ze stavby jen popel. Ve 30. letech 20. století měl však už svět jiné starosti a tak stavba nebyla obnovena.