Člověk se již od starověku snažil zkrátit si mořské cesty prokopáním průplavů. Jedná se však o nesmírně náročné stavby jak z hlediska technického, tak i ekonomického a časového a nikdy se neobešly bez mnoha obětí na životech.
Jedním z velmi významných průplavů na světě je Korintský průplav mezi Egejským a Jónským mořem.

První pokusy o překopání korintské šíje byly podniknuty pravděpodobně už v 7. století př. n. l., podrobnosti však nejsou známy. Přibližně v roce 300 př. n. l. byl tento nápad oživen, avšak zabránily jí domněnky o různé úrovni moří na obou stranách šíje.
K úmyslu vybudovat kanál se vrátili opět císaři Caesar a Caligula v 1. st., ovšem Korintský průplav se začal stavět až za vlády císaře Nerona v roce 67. Ten jej považoval nejen za hospodářskou, ale i prestižní záležitost. Po Neronově smrti však byly práce přerušeny, ve starověku pak ještě vyšla snaha o vykopání průplavu od státníka Herodota Attica.
Mnohem později se o stavbu pokusili Benátčané, ovšem neúspěšně.

Korintský průplav v dnešní podoby se začal stavět až v roce 1882 pod vedením maďarského technika. Ke stavbě kanálu dal podnět řecký ministr zahraničí Trikupis ve snaze vylepšit dopravní spojení a urychlit hospodářský rozvoj země. Konce kanálu v Korintském a Egejském zálivu jsou chráněny vlnolamy a přístupové cesty jsou prohloubeny. Kanál vede 6 km průkopem o průměrné hloubce 58m. Je široký 25 - 30 m. Hloubka vody je přibližně 8 m.