S rozvojem průmyslu a obchodu se stala naprosto nezbytou součástí každodenního života doprava. Bez přepravy osob a zboží není myslitelný jakýkoli pokrok a dnešní život vůbec. Proto věnujeme několik dílů našeho seriálu významným dopravním komunikacím a stavbám.

Největší silniční tunel na světě se nachází pod Alpami na cestě ze švýcarského Göschenenu do Airola v Itálii.

Průsmyk sv. Gottharda, ležící v Alpách na spojnici mezi Milánem a Rýnským údolím měl vždy velký význam. Tento úsek byl z dopravního hlediska vždy problematický ne ani tak kvůli nadmořské výšce, která je málo přes 2000 m, ale na švýcarské straně je úzká a strmá rokle. Ta byla ve 13. století přemostěna dřevěnou lávkou - Ďáblovým mostem. Ten byl na konci 16. století nahrazen kamenným obloukem a na začátku 18. století zde byl poprvé vyhlouben 73 m dlouhý tunel ve skále. V roce 1799 zde proběhla bitva mezi ruskými a francouzskými jednotkami a při ústupu vojska byl Ďáblův most zničen. V roce 1818 - 1830 byla cesta v průsmyku vylepšena. Cestující zde přesedali na koňské povozy se saněmi a zasněženou cestu před nimi protahovala volská spřežení. V 50. letech 19. století bylo možno Alpy projíždět po železnici, ale stále se cesta neobešla bez volských spřežení a saní.

V roce 1871 byla podepsána smlouva mezi Německem, Itálií a Švýcarskem o financování tunelu v průsmyku sv. Gottharda. Konkurz vyhrál Louis Favre ze Ženevy. Při ražení tunelu ale docházelo k obrovským problémům. Jedním z největších bylo prosakování vody - dělníci museli pracovat po kolena ve vodě. Dalším problémem byla tropická teplota, ve které umírali lidé i koně na různé nemoci. Rovněž větrání bylo nedostatečné. Kritické však bylo propadání stropu v úseku od švýcarského vstupu v délce skoro 2,5 km. Bylo nutné postavit žulovou stěnu o síle 2,5 m s klenbou 1,5 m hlubokou, která držela strop. Tím se stavba nejen zdržela, ale i velmi prodražila. Celkové náklady činily 57,6 milionů franků, což bylo o 14,7 miliónů více, než bylo v plánu. Soud rozhodl, že schodek má uhradit stavební firma, které bylo rovněž uloženo zaplatit pokutu ve výši 230 000 liber. Firma proto zbankrotovala a Favre zemřel psychicky vyčerpán ještě před dokončením tunelu. Stavba si ale především vyžádala 310 životů a dalším 877 dělníkům těžce podlomila zdraví.

V současnosti je zde také tunel silniční, který je největším silničním tunelem na světě. Stavba byla zahájena v roce 1969 a tunel byl otevřen roku 1980. Na stavbě pracovalo asi 730 dělníků, postupovalo se z obou konců a v roce 1976 se obě skupiny setkaly. Skála byla trhána výbušninami a byla pak odstraňována kolejovými vozidly. I přes všechna bezpečnostní opatření na stavbě zahynulo 19 dělníků. Stejně jako při stavbě železničního tunelu byly i zde velké problémy s vlhkostí masivu. Stavbu, která stála 690 miliónů švýcarských franků - dvojnásobek původního odhadu - to zdrželo o tři roky.

Silniční tunel je dlouhý 16,8 km, železniční 15 km. Byl zde postaven ještě jeden tunel jako únikový. Tunely nejsou vedeny přímo, ale v křivce pro usnadnění provozu větracích tunelů a také proto, aby se tunel vyhnul tvrdé skále.Hlavní tunel je široký 7,6 m, vysoký 4,35 m a v každém směru má jeden jízdní pruh. Nouzový tunel je široký 2,7 m a 2,4 m vysoký. Na každých 274 metrech je spojen s hlavním tunelem. Celkem je v tunelu 6 větracích stanic, které spotřebují až 24 MW energie na odvětrávání výfukových plynů. Maximální kapacita tunelu je 1800 vozidel za hodinu.