SEDM STRMÝCH HOR
Sedm pravidel kritického neboli racionálního myšlení je, myslím, sedm strmých hor. Každodenní styk s médii dokazuje, že překonání jejich hřebenů bývá pohádkový úkol.
Musím nejprve říci, že racionální myšlení není soubor takzvaných pragmatických postupů v cestě za majetkem a mocí. Racionalita není mazanost čili chytrost v užším slova smyslu. O chování zlodějů, kteří ukradnou obrovský majetek na základě pravidel, která si stanovili sami, takže je není možné postihnout, můžeme říci-pragmatický postup. Neřekl bych postup racionální. Ti lidé mohou uniknout zákonům, někdy však přece jen neuniknou formálním pravidlům hry o rychle získané bohatství a moc. Ta bývají krutá. Spravedlnost je prapodivně neúplná, nicméně existuje. Lidé si ji dělají vzájemnými vztahy, ani o tom nevědí.
Racionálně myslet znamená myslet kriticky. Kritické myšlení je pečlivé a uvážené rozhodnutí o tom, zda nějaké tvrzení přijmeme, odmítneme, nebo zda se úsudku o něm zřekneme. Zároveň rozhoduje o stupni jistoty, s níž k těmto třem závěrům dospíváme. Nejde jen o získávání a uchovávání informací, ani o pouhý talent nebo soubor dovedností. Kritickým se myšlení stává až ve chvíli, kdy je užíváme.
Sedm pravidel, sedm strmých hor kritického myšlení, jsou jasnost, přesnost, určitost, relevance, hloubka, šířka a logika.
Pravidlo jasnosti říká: jakmile kdokoli cokoli tvrdí, měli bychom se zeptat, zda je možné, aby o věci řekl víc, jiným způsobem, aby uvedl příklad a jednou větou do deseti slov popsal těžiště problému.
Otázka přesnosti tvrzení je zároveň otázkou po míře jeho pravdivosti. Je to, co slyšíme, pravdivé, nebo není? Nezdá se nám to pravdivé jen proto, že opak nechceme slyšet? Jak se dá zjistit nebo ověřit míra pravdivostit?
Tvrzení může být jasné, přesné, ale ne určité. Příkladem je výrok "Ta paní má zvýšený krevní tlak". Malá zvýšení tlaku krve nic neznamenají, drastická ohrožují na životě.
Otázka po relevanci tvrzení se ptá, zda se tvrzení netýká něčeho jiného, než předstírá. Neúspěšní starostové, lékaři, poetové, řemeslníci a politici říkají - Vždyť jsem tomu věnoval tolik úsilí. Úsilí je jedna věc, výsledek však další.
Nezeptat se na hloubku tvrzení znamená zapomenout na míru jeho povrchnosti. Otázka po hloubce zkoumá, do jaké míry se tvrzení vyrovnalo s pozadím, souvislostmi, kořeny i proměnami problému.
Chceme-li něco zjistit o šířce tvrzení, musíme se zeptat na tvrzení další, pokud možno protikladná nebo odlišná. Pozor: jestiže někdo tvrdí, že dvě a dvě jsou tři a opačné tvrzení říká, že dvě a dvě je šest, neplyne z toho moudrý kopromis sdělující, že správný výsledek zní čtyři a půl. Ze dvou omylů, stojících proti sobě, pravda neplyne. A také jestliže někdo tvrdí, že na základě ověřitelné teorie jsou dvě a dvě čtyři a někdo jiný na základě bytostné víry, že je to pět, rozhodne pouze pozorování, pokus, případně model.
A logika tvrzení? Jasné, přesné, určité, relevantní, dostatečně hluboké a široké myšlení selhává, jestliže je nelogické. Takže se zeptáme - jaký smysl má předkládané tvrzení? A má vůbec nějaký? Co z tvrzení plyne? Logické je tvrzení jen tehdy, nejsou-li jeho jednotlivé složky ve vnitřním rozporu a z jejich kombinace něco plyne.
K čemu je kritické myšlení dobré? Neužívat kritické myšlení znamená podobat se automatické pračce. Někdo (nebo něco) stiskne knoflík, rozeběhne se příslušný program. S tím, že se v důsledcích mylného programu utopí pračka, nikoli ten, kdo stiskl knoflík.
MUDr. František Koukolík
(neuropatolog, primář Thomayerovy nemocnice v Praze)
Magazín MF Dnes, č. 10, 6. března 1997