V pohodě kantorské práce jsem přestal vnímat jako cosi pravdivého, že "vědecká práce je dobrodružství poznávání". Je to jenom klišé ke zdůvodnění toho, že na pomezí bádání a učení ještě pracuji. Možná je to i komplex převozníka, který chce předat veslo. Po shlédnutí četných televizních barových rozhovorů s podnikateli jsem o smyslu svého odborného snažení najednou zapochyboval. Záviděl jsem že dokáží pracovat každý den dvacet hodin, když sám mám po 12 či 14 hodinách práce dost.V mém činění je řada dnů, kdy toho dobrodružného a užitečného nenalézám mnoho. Pišišvoření s daty, grafy, popisy hornin, čučení do mikroskopu, map a čísel. Jsem geolog.

Převoznický komlex je naléhavější než kdykoli v minulosti. Do vědy se hlásí málo zájemců, zato pseudověda kvete. Veřejnost "bere" léčitele a do arény na obhajobu vědy vstupují gladitoři, které mají diváci za hlupáky proto, že hájí něco tak neužitečného jako je věda ujídající daně, i proto, že vstupují do boje předem prohraného. Věda je v defenzivě. Návody na léčení veřejného povědomí nejsou - boj proti pseudovědě je donkichotství a čarodějnictví. Proniknout do tajů vědy je obtížnější než pochopit, že někomu byla vnuknuta zvláštní léčitelská, věštecká či jiná nadpřirozená moc. A přece...

Před časem jsem shlédl dokument Jana Špáty o operaci srdeční chlopně a před několika dny v předpremiéře televizní seriál o operacích lidského těla Vladimíra Kunze a Jaromíra Herskoviče, který je připraven k vysílání v pořadu Teleskop. To, co jsem viděl, byly akční filmy. V deseti minutách všechno, co k akčnímu filmu patří. Napětí od začátku a nejistota do konce. Přesná střelba naprosto přesnými dotyky chirurgických nástrojů. Chladnokrevnost a profesionalita aktérů. Viděl jsem něco, co ve srovnání s nesmyslným akčním filmem dává smysl od A do Z. A přece je tu rozdíl, v dokumentu nejsou povaleči, vychytralci, chybějí tu špatné charaktery. Možná, že by se kdesi našli, ale... Hlavní hrdiny jen tušíme, jsou v sestavách týmů, kde i instrumentářka vyrábí věcičku, která má v celé operaci klíčový význam. Časomíra, umístěná do obrazovky, ukazuje limity biologického života tkání a dává tušit i přesčasové hodiny, absenci přestávek na "dršťkovou" anebo posezení v baru. Konečně proč, vždyť operatér mozkové tkáně sedí na vysoké stoličce, a to dobrých deset hodin.

O společenskou kritiku v pořadech nejde, ukazují jen, že moderní medicína leccos dokáže. A nepřímo oslavují vědu. Vrátit hluchému sluch, opravit srdce či nahradit kloub, zbavit dvouměsíční děcko epileptického centra v mozku. To, co bylo před pěti lety výkřikem moderní techniky - tomograf, magnetická resonance - je už běžné zařízení a pohled na osciloskopy a monitory je čímsi obnošeným.

Nemáte-li čas na "opravdový" akční film v hlavním vysílacím čase, třeba proto, že čtete, nebo studujete, zapněte si tenhle akční film až ho budou reprízovat. Budete se ale muset dívat v době, kdy se ještě televize moc nesleduje, protože věda je na tento čas odsunuta - není přece divácky atraktivním tématem.

Pokud nejste tuze silné nátury, po shlédnutí trochu poklesnete v kolenou. Pokuste se domyslet co se dělo za scénou operačního sálu! Když jsem to zkusil, zase jsem začal věřit, že věda je dobrodružství. Dokonce jsem si uvědomil, že doktoři potřebují i geology. Kde by vzali materiál na titanové nástroje anebo diamantový prášek na povrchovou úpravu chirurgických nástrojů? A ještě jednu zkušenost jsem učinil. Neumím si představit stres z odpovědnosti u těch, co mají v rukách a malém nástroji život někoho jiného. Proto chovám obdiv k lidskému umu a odvaze. Zkuste to na sobě. Je pravděpodobné, že pak skončíte v baru mezi podnikateli, protože budete potřebovat panáka.

prom. geol. Petr Jakeš, PhD
UK, Fakulta přírodních věd

Magazín MF Dnes č. 9, 27.2.97

(nepatrně upraveno)