Neztraťme radost z bádání
Náš současný vědec je závodník. Někdo ho postavil na začátek dráhy, odstartoval a on teď běží a běží, aby doběhl se svými novými poznatky mezi prvními. V hodnotícím nářečí bychom řekli, že se snaží pracovat na srovnatelné mezinárodní úrovni.
Náš současný vědec je podnikatel. Nabízí své záměry a projekty, získává grantové podpory k jejich uskutečnění a platí za ně publikacemi. Jeho důvěryhodnost je ověřitelná jako u každého obchodníka. Je jí jeho badatelská pověst, jeho dílo.
Náš současný vědec je workoholik. Hromadí výsledky, údaje, poznatky od úsvitu do soumraku, v pátek jako ve svátek. Z radosti? Z potřeby být první? Z nutnosti získat grantové prostředky? Nebo byl postaven na závodní dráhu pozdě a ještě k tomu ve špatných botách a chce nyní dohonit náskok ostatních závodníků?
Náš současný vědec je spisovatel. Píše a píše práce do impaktovaných časopisů, aby získal důvěryhodnost. Píše žádosti o granty, aby měl za co pracovat. Píše posudky na žádosti a díla svých kolegů, aby i oni psali posudky na jeho díla.
Náš současný vědec je samotář. Uzavírá se do své pracovny sám nebo se svou skupinou, aby vše stačil: žádost o peníze na projekty, vytvářet výsledky a nové poznatky atd.
Někde se možná děje chyba.
Někde se ztrácí silná radost z nových poznatků jako takových. Obyčejná lidská radost z poznávání.
Někde se v nekonečném řetězci ztrácí potřeba podělit se
o nové poznatky s kamarády v práci, potřeba zaníceně diskutovat a společně se ptát.
Někde se ztrácí jiskra a touha zkusit a ověřit zcela originální myšlenku, postup či metodu z obavy že by i při pilné práci po celý rok? dva? tři? čtyři roky? nevznikla žádná publikace.
Někde se ztrácí čas potřebný k přemýšlení, zobecňování, vzniku nových ideí.
Někde se možná utrhávají plachá křídla.
Rozířili jsme Faradayovo heslo o další slůvko. V naší mluvě by dnes znělo: Sežeň peníze, pracuj, konči, publikuj.
Toto není stížnost. I shánět peníze je nutné, i pracovat se musí, i publikovat je nezbytné.
Toto je jen výzva.
Nezapomínejme se při všem shonu na chvíli zastavit a hluboce se zamyslet. Nebojme se zkoušet něco nového. Diskutujme s chutí s přáteli o vědě ať již v práci nebo večer u piva či vína.
A nakonec to nejdůležitější: nezapomínejme se stále radovat z možnosti bádat a poznávat. Jsme privilegovaní: máme bádání a poznávání v pracovní náplni.
Doc.RNDr.Helena Illnerová, DrSc.
místopředsedkyně AV ČR
AB3/97