Ostrov Stromboli
Ostrov Stromboli leží v Tyrhénském moři a je součástí Liparských ostrovů, které patří administrativně k Itálii. Má rozlohu 12,2 km čtverečních a tvoři ho stále aktivní sopka Stromboli. Základna sopky leží 2 100 m pod mořskou hladinou, nejvyšším bodem ostrova je vrchol Vancori o výšce 924 m nad mořem.
Obrázky se po kliknutí zvětší
Sopka Stromboli je nejaktivnější sopkou v Evropě a její erupce je možné pozorovat dvakrát až třikrát za hodinu.
Ostrov odedávna funguje jako přírodní maják, označující severovýchodní okraj Liparských ostrovů. Jeho název pochází z řečtiny a vystihuje jeho kuželovitý tvar. Sopečná aktivita se ale projevuje nikoli na nejvyšším bodě, ale o téměř 200 metrů níže, v kráterech na severozápadním úbočí, nad svahem Sciara del Fuoco.
Obrázky se po kliknutí zvětší
Větší erupce sopky byly zaznamenány v letech 1919 a 1930. Poslední výrazné zvýšení sopečné aktivity začalo výtokem žhavé lávy 29. 12. 2002. Následujícího dne sopečnou aktivitou uvolněná hornina způsobila vlnobití, které poškodilo vesnici Stromboli. 5. 5. 2003 při silné explozi sopka vychrlila kameny, které poškodily několik domů ve vesnici Ginostra. Erupce postupně skončila v červenci 2003.
Obrázky se po kliknutí zvětší
Ostrov nikdy nebyl příliš osídlen, což je pochopitelně zejména důsledek sopečné aktivity. V současnosti se na ostrově nacházejí dvě vesnice - Stromboli na severovýchodě a Ginostra na jihozápadě. Zdrojem obživy místních obyvatel byl dříve rybolov, částečně také pěstování vína, zejména věhlasné odrůdy malvasie, a některých dalších plodin. Rybaření však dnes upadá a lidé dávají přednost příjmům z turistického ruchu. I tak si ale městečko Stromboli uchovává svůj původní charakter - úzké uličky nepřístupné pro auta, bělostný ráz domků nenarušený moderní zástavbou.
Obrázky se po kliknutí zvětší
Přístup na sopku je upraven nařízením starosty města Lipari. Nejlepší pohled pro pozorování sopečných erupcí se naskýtá z vrcholu Pizzo Sopra la Fossa (918 m nad mořem), které je proto hlavním cílem naprosté většiny návštěvníků. Nejvhodnější doba pro pozorování je po setmění, kdy lávová fontána, vyvrhovaná z kráteru, se valí k moři po svahu Sciara del Fuoco a září do noci jasně rudooranžovou barvou. Pod vedením průvodců je také možno podniknout tříhodinový výstup k vrcholu. Za namáhavý výstup je pak každý odměněn nezapomenutelným pohledem na ohnivé fontány.