Vápencový jeskynní systém Škocjanské jeskyně se nachází na jihovýchodě Slovinska v oblasti Kras 35 kilometrů od města Koperu. Jsou jednou z nejvýznamnějších míst vhodných ke studiu vápencových krasových jevů na světě. Zatím je prozkoumáno více než 5 km podzemních prostor v hloubce 200 m s mnoha vodopády a krasovými útvary. Zatím ale nebyly prozkoumány všechny prostory.
Teče tudy řeka Reka, která vtéká do závrtu Velká dolina a dále protéká podzemím v délce 34 km po celou cestu do Jaderského moře, kam přitéká spolu s řekou Timav.

Škocjanské jeskyně jsou od roku 1986 zapsány v seznamu světového dědictví UNESCO.
Žije tu zvláštní živočich Proteus anguinus, který je endemickým vývojovým článkem mezi rybou a vyššími obratlovci - má končetiny. Žije ve vodě v naprosté tmě, takže nemá žádný pigment a je bez barvy.

Teplota v jeskyních dosahuje 12 stupňů C v suchých částech a v místech kudy protéká voda je v rozmezí 0 - 20 stupňů C.

Slovinský jeskynní komplex Postojenských a Škocjanských jeskyní je druhým největším na světě. Postojenské jeskyně jsou více navštěvovány, Škocjanské jsou však méně dotčeny člověkem. Zpřístupněna je zhruba polovina podzemního prostoru. Známá je Velká a Malá dolina, Šumná jáma, Tichá jeskyně, Ráj, Rudolfinský dóm, Martelova dvorana. Jeskyně navštíví ročně asi 90 000 lidí.

Krása Škocjanských jeskyní inspirovala ve 14. století básníka Alighieriho k napsání Pekla.