Kdo navštíví Turecko a zajímá se alespoň trochu o přírodní krásy, pravděpodobně při své cestě nebude chtít vynechat travertinové terasy Pamukkale. V turečtině znamená toto jméno Bavlníkový hrad a název je to opravdu výstižný. Nad stejnojmenným městečkem se tyčí zářivě bílé terasy v podobě lastur a leknínů. Celý tento div má délku 2 500 m, šířku 500 m a výšku 150 m.

Toto úchvatné místo vznikalo po mnoho tisíc let. Vyvěrají zde horké termální silně mineralizované prameny. Voda, která se dostane na povrch, má teplotu asi 35 stupňů Celsia a obsahuje ve velkém množství hydrouhličitan vápenatý. Když se setká s kyslíkem, uniká oxid uhličitý a oxid uhelnatý. Uhličitan vápenatý se usazuje a stává se z něj tvrdá křída - travertin.

Travertinové terasy nejsou neustále naplněny vodou, i když na fotografiích je jinak asi neuvidíme, termální voda se napouští plánovitě. Když totiž voda namáčí terasy dlouho, tvoří se na nich mechy a znečišťují se. Proto se nechávají vyschnout.

Nad terasami kdysi stávalo antické lázeňské město Hierapolis, jehož trosky rovněž stojí za návštěvu. Můžeme zde vidět amfiteátr římského typu, poměrně zachovalou dlážděnou cestu a Byzantskou bránu.

Termální voda se používá při léčení srdečních, kožních, žaludečních, revmatických a nervových onemocnění.

Dříve bylo možno se v jezírkách na terasách koupat. V minulosti byly terasy značně poničeny a hotely dokonce odčerpávaly vodu do svých lázní. Bělostné terasy tak začaly vysýchat a šednout. Naštěstí byly později hotely v zájmu ochrany tohoto jedinečného přírodního útvaru zrušeny a do jezírek opět začala téci regulovaně voda. Vzhledem k velkému počtu turistů byl také zakázán přímo na kaskády a nelze se tu koupat.