Ostrov Palawan je součástí Filipínského souostroví. Leží asi 350 km od Manily, hlavního města Filipín. Je asi 400 km dlouhý a kolem je asi 2 000 dalších menších ostrůvků a skalních útesů. Tvoří také předěl mezi Jihočínským a Suluským mořem.
Palawan spolu se všemi okolními ostrovy a ostrůvky tvoří správní stejnojmennou provincii o rozloze 14 900 km čtverečních.

Většina ostrova je hornatá s tropickým lesem. Nejvyšším bodem je hora Mt. Mantalingajan s nadmořskou výškou 2 080 m. Je znám svou nedotčenou přírodou a kouzelným korálovým mořem.
Na Palawanu žije asi 320 druhů živočichů, podmořských druhů je ještě více.

Osídlení se datuje už do prehistorie. V jeskyních nedaleko města Quezon se našly různé nástroje a pozůstatky člověka, staré asi 22 000 let. Z 200 jeskyní ale doposud většina není prozkoumána. Prvními evropskými návštěvníky byli v 17. století Španělé, kteří se snažili místním muslimským obyvatelům vnutit katolicismus. Ti zde také postavili vojenské pevnosti, které ochraňovaly misionáře (= kolonizátory) a jižní část Palawanu se nakonec dostala pod španělskou nadvládu.

Na ostrově není příliš rozvinutá infrastruktura a snad jen vzhledem k tomu je tak zachovalý a nedotčený. Cestuje se spíš lodí a letadlem.
V 80. letech 20. století byl velmi rozšířen rybolov a používal se dynamit a korálové útesy se svým podmořským životem byly ohroženy. Na ostrově bylo ale vyhlášeno několik národních parků a příroda byla zachráněna. Významnou chráněnou oblastí jsou korálové útesy Tubbataha, které byly v roce 1988 vyhlášeny národním parkem a v roce 1993 zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Chráněna je nejdelší ponorná řeka na světě Poyuy-Poyuy ústící do Jihočínského moře. Systém jejích krápníkových jeskyň je splavný na loďce v délce 8 km.Tento národní park byl zapsán na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO v roce 1999.