Ostrov Madagaskar lze celý z mnoha důvodů právem považovat za přírodní div světa, naneštěstí však ohrožený. Je to je ostrov pro Evropany nesmírně tajemný a právě proto i tak přitažlivý. Je neobyčejně zajímavý pro přírodovědce a etnografy.

Madagaskar se nachází 480 km jihovýchodně od pobřeží jižní Afriky, má rozlohu 587 000 čtverečních kilometrů a je tak 4. největším ostrovem na světě. Je dlouhý 1 580 km, v nejširším místě má 570 km. Délka pobřeží je 5 000 km.
Povrch Madagaskaru je převážně hornatý, většinu vyplňuje náhorní planina s masivy hor. Na východě se táhne horské pásmo o výšce 1 500 - 2 000 m. n. m. ze žuly a ruly. Nejvyšší vrchol Maramokotro je v pohoří Tsaratana (2 886 m. n. m), dále je zde pískovcové pohoří Isalo o výšce 1 800 - 2 000 m. Na západ od hor Bongolava jsou vápencová a křídová pohoří. Skály a zemina mají červené zabarvení, který způsobuje oxid železa. Největší jezero je Alaotra (400 km čtverečních), hlavními řekami jsou Betsiboka a Mangoky.
Madagaskar vypadá jako obrovská náhorní plošina zvrásněná hlubokými koryty řek, z nichž většina pramení v horách. Sever ostrova je vulkanicky aktivní a je to oblast častého zemětřesení. Nacházejí se zde ale horká vřídla, bahenní jezírka a minerální prameny a tak je oblast často navštěvovaná. Nejkrásnější částí ostrova jsou jeho zlatavé písečné pláže a laguny s azurově modrou vodou, propojené umělými kanály. Nachází se zde také většinou ještě neprobádané jeskyně.

Vznik a počátek vývoje ostrova je možné datovat na dobu asi před 180 milióny lety. Tehdy se začal oddělovat od prapevniny Gondvany přibližně v místě dnešní Keni spolu s ostatními celky. Jižní Amerika se pohybovala za západ, Indie na severovýchod, Antarktida a Austrálie na jihovýchod a Madagaskar byl oddělen od Afriky Mozambickým průlivem. Z důvodu naprosté izolace od okolního světa se flóra i fauna vyvíjela jinak než v ostatních částech světa a vyskytuje se zde velké množství endemitů.

Rostlinná společenstva na Madagaskaru jsou různorodá vzhledem k různé nadmořské výšce. V nejvyšších horách najdeme horské louky, níže tropické deštné pralesy, ohrožené však lidskou činností. Místo původních opadavých l sklerofyty a na jihozápadě a západě podél pobřeží v pruhu 50 - 100 km je xerofytický buš. Největší množství endemitů se vyskytuje právě zde.

Na Madagaskaru se vyskytují některé živočišné druhy, které jinde nenajdeme. Jsou to například lemuři - nejprimitivnější opice na světě. Také je tu mnoho žab, krokodýlů a chameleónů. Naopak na ostrově nejsou dravé šelmy. Nedávno však byly vyhubeny želvy sloní a pštrosi Emu. Krokodýli v poslední době naneštěstí slouží jako surovina kožedělného průmyslu. Postavme se proti tomu alespoň tím, že takové výrobky nebudeme kupovat. To mimochodem platí i o jiných produktech, například o kožešinách. Není třeba vraždit zvířata z důvodu nesmyslné marnivosti.

Podnebí je tropické, zima je tu od května do října, léto od listopadu do dubna. Jelikož jihem ostrova prochází obratník Kozoroha, dochází k pasátové cirkulaci, na severu se vyskytují rovníkové monzuny. Vysoké teplotní rozdíly jsou dány rozličnou nadmořskou výškou. Vlivem přívalových dešťů jsou horské vesnice někdy zaplaveny. V únoru je ostrov pravidelně postižen hurikány.

Člověk se dostal na ostrov až přibližně před 1500 lety, jedná se tedy o jednu z posledních oblastí na světě, obývanou lidmi.
Administrativně je Madagaskar rozdělen na 6 provincií a má asi 14 miliónů obyvatel. Vzhledem k místním podmínkám je zde obrovská dětská úmrtnost, která dosahuje asi 12 %. Jedná se o velmi chudý stát s asi 20% negramotností. Průměrný věk je zde 47 let.

V posledních letech zde dochází závratným tempem k devastaci krajiny. Deštné lesy jsou hromadně káceny, mnoho vzácných a naprosto jedinečných organismů zde hyne ohni. Podaří se zdejší domorodce změnit návyky? Na ostrově je potřebné založit národní parky, avšak původní obyvatelé je berou jako krok z donucení. Proto je třeba výchovného působení, je nutné přesvědčit domorodce o nutnosti ochrany přírody, která je v jejich zájmu.
Je nesmírně důležitým úkolem ostrov uchránit před naprostým zničením. Proto je nutné umožnit vědcům, aby alespoň zachránili poslední zbytky živé přírody, poslední vzorky rostlin a živočichů. To však předpokládá změnu a zjednodušení administrativy. Nestane-li se tak okamžitě, je tento přírodní ráj, jaký nemá jinde na světě obdoby, navždy ztracen a příští generace se o něm bude moci dozvědět jen z fotografií, knih a filmů.