Kuršská kosa je písečný poloostrov na jihovýchodním pobřeží Baltského moře v Litvě a v Kaliningradské oblasti Ruska. Táhne se severovýchodním směrem od Kaliningradského poloostrova ke Klajpedě a odděluje tak Kuršský záliv od Baltského moře. Je 98 km dlouhá a 400 - 3 800 m široká. Jižní část poloostrova patří Rusku, severní Litvě. Hranice mezi oběma státy probíhá jižně od městečka Nida.

Na pobřeží Baltského moře se vytvořily písečné duny o výšce 4 - 12 m, za nimi pak leží hrbolatá, místy bažinatá plochá rovina pokrytá trávou a keři. Podél celé kosy se nachází mnoho velkých písčitých dun o průměrné výšce 30 - 40 m, maximálně až 70 m, široké jsou od 300 m do 1 000 m. Většina je pokryta lesy, převážně borovicí, olší, dubem, lípou a jilmem. Nejvyšší duny jsou v oblasti Nidy, kde je také duna Parnidis, která je vysoká 52 m a nabízí úžasný pohled do blízkého okolí. Na jejím vrcholu se nacházejí žulové sluneční hodiny se starým litevským kalendářem.

Národní park Kurská kosa je nepochybně nejznámější a možná i nejzajímavější národní park v Litevské republice. Severozápadní pobřeží kosy je méně členité, jihovýchodní pobřeží se vyznačuje množstvím zálivů a mysů.

NP Kurská kosa byl v roce 2000 zařazen na listinu Světového dědictví UNESCO. Národní park má rozlohu 265 km čtverečních. Žije tu více než 35 druhů savců (například los, srnec, divočák, liška), přes 200 druhů ptáků a 470 druhů motýlů. Lesy převažují borové.

Kuršská kosa vznikla v poslední době ledové před 13 - 15 tisíci lety, kdy na okraji ledového moře zůstal řetěz pahorků z čel morén. Před 7 000 lety se dnešní Kaliningradská oblast začala zvedat a vznikající proudy odnášely písek na sever a kanály mezi ostrovy byly pískem zanášeny. Tak se vytvářel dlouhý a úzký výběžek. Západní vítr nanášel písek na ostrovy a vytvářel vysoké duny. Písek pak místy zarostl travou, křovím a stromy.

První obyvatelé zde pravděpodobně žili už asi před 4 000 lety. Byli to rybáři, lovci a sběrači. Před 500 lety však lidé začali mnoho kácet lesy, docházelo proto k erozi a duny bez porostu se daly do pohybu a vítr je unášel směrem k vesnicím rybářů. Od 16. do 19. století takto písek zlikvidoval 14 vesnic. Dnes se odborníci snaží duny zastavit, daří se to ale jen částečně.

Krása rybářských osad v Národním parku je vidět v Nidě, která je dnes také turistickým letoviskem se stylovými hotely, je tu ale i muzeum jantaru a rybářské muzeum. Zdejší atrakcí je rovněž Čarodějnický vrch, kde je možno prohlédnout si různé vyřezávané dřevěné plastiky čarodějnic, čertů, strašidelných masek, totemů, zdobených lavic a jiných zajímavostí.