Oblast Kappadokie se rozkládá na území Turecka. Je známa především svými jedinečnými, fantastickými skalními útvary. Podivuhodné úchvatné formace byly vytvořeny působením přírodních sil a poté dotvořeny lidskou činností a obrazotvorností. Už odedávna lidé vytesávali do zvětralého sopečného kamene různá obydlí, skrýše, domy, kostely, chrámy, pevnosti, podzemní chodby a města.

Dnešní podoba krajiny začala vznikat asi před 30 milióny let vulkanickou činností. Sopečné nánosy se pak působením vody a větru zformovaly do rozeklaných útvarů. Těch si později všimli lidé, kteří ve skalách našli přirozený úkryt - před nepřítelem i slunečním žárem a deštěm. Zdejší obyvatelé si začali budovat svá obydlí a někteří v nich bydlí dodnes. Většina obyvatel však svá jeskynní obydlí už dávno opustila, zdejší úrodná krajina je ale využívána a pěstuje se tu vinná réva, olivy, melouny a zelenina.
Ve skalách byly také v dobách raného křesťanství vybudovány kostely, jejichž nástěnná výzdoba se částečně zachovala do dnešní doby.

Nejstarší stopy lidského osídlení pocházejí z doby kolem roku 6 500 př. n. l. Původními obyvateli byli Chetité, kteří jí také dali dnešní název, který v překladu znamená Země dobře vychovaných koní. Po zániku jejich říše se oblast dostala do vlivu Lýdie, Frýgie a Urartu. Nezávislost zemi přinesl příchod Alexandra Makedonského. V 11. století se Kappadokie dostala pod správu Seldžuků, kteří využívali výhodné pozice kolem obchodních tras. Seldžukové byli v 13. století vytlačeni Mongoly a ve 14. století došlo k začlenění do Osmanské říše.

Mezi Goreme, Zelve a Usicar se nachází nejmalebnější krajina podivuhodných skalních formací.
Jedním z nejčastěji navštěvovaných míst je Goreme. Při návštěvě pohádkových komínů a kuželovitých útvarů se turista ocitne jako v pohádce. Usicar je nejvyšší bod celé oblasti a je odtud nádherný výhled po okolí. Na mnoha místech je možno spatřit celé vesničky vytesané ve skále, většina z nich působí opuštěným dojmem, což jim ale právě dodává zvláštní kouzlo.

V Zelve se pak vyskytuje nejznámější klášterní komplex oblasti. Celé skalní město se nachází ve třech údolích. První kostely byly budovány již před 9. stoletím a postupně si lidé vyhloubili další skrýše. S příchodem muslimů byla vybudována mešita. Město bylo osídleno až do 50. let 20. století, padání skal a eroze totiž postupně učinily toto místo pro bydlení nebezpečným.

Opakem ke krajině pohádkových komínů jsou podzemní města Derinkuyu a Kaymakli s fascinujícím bludištěm chodeb. Dohromady tvoří několik desítek rozlehlých chodeb a místností s promyšleným systémem odvětrávacích šachet. Některá pocházejí už z 15. století. př. n. l., pozdější pak ze 6. - 7. století. Podle odhadů žilo ve zdejších podzemních městech několik tisíc lidí, v případě nebezpečí mohla posloužit jako úkryt až pro 20 000 obyvatel. Proto byla budována v několika patrech, přičemž ta spodní sloužila jako skladiště potravin a zbraní.
Překrásnou lokalitou Kappadokie je červený kaňon Ihlara nedaleko Aksaray.

Kappadokie je snad nejzajímavější a nejpodivnější oblast Malé Asie. Při návštěvě Turecka je proto dobré si uvědomit, že tato země není jen země tržišť, orientálních bazarů a písečných pláží a turista by se měl také seznámit s jeho skutečnými skvosty - přírodními krásami a zamířit právě do Kappadokie.