Poloostrov Kamčatka je bez nadsázky přírodní skvost dálného východu. Jako civilizací velmi málo dotčená krajina je obdivován lidmi z celého světa - je to země vulkánů, léčivých termálních pramenů, ledu, gejzírů.
Kamčatka má rozlohu přibližně 472 000 km čtverečních, směrem od severovýchodu k jihozápadu má délku 1 700 km, nejširší místo poloostrova je 470 km a obvod hranic Kamčatky měří 6 900 km.
Nejsevernější část zasahuje téměř k severnímu polárnímu kruhu. Na východní straně Kamčatku až po Kurilské ostrovy oblévá Tichý oceán a na severní straně až po Beringův průplav Beringovo moře.

Z geologického hlediska je Kamčatka velmi mladá. Sopečná činnost tu probíhá teprve asi milion let. Sopečná aktivita přináší více tepla a výrony plynů, což ve spojitosti s vysokým množstvím vody ve formě dešťů, řek a podzemních vod vytváří jedinečné podmínky.

Počasí na Kamčatce je nestálé. Na východním pobřeží se v létě vyskytuje velké množství srážek a je zde vysoká přízemní oblačnost. Vlivem oceánu zde teplota neklesá extrémně, ale napadne mnoho sněhu. Ročně tu napadne nejvíce vodních srážek v Rusku - okolo 2 000 mm/m čtvereční.
V horách se sníh drží po celý rok a na úpatí sopek vyplňuje hluboké erozní rýhy. Sníh se místy vyskytuje i pod 1 000 m nad mořem, což dodává homolím sopek úžasný mozaikový vzhled.
Ve středu Kamčatky je podnebí kontinentálního rázu, sušší, v zimě se silnými mrazy a malými sněhovými srážkami. Stabilnější počasí je na podzim, kdy je také vysoká viditelnost.

Nejvyššími horami jsou Klučevskaja (4 750 m) a Kameň (4 530 m). Na poloostrově se nachází 160 sopek, z toho 29 aktivních.
Kamčatské hory tvoří 2 dlouhé hřebeny, Východní a Střední. Oba jsou navzájem oddělené řekou Kamčatkou.
Střední hřeben prochází v délce 900 km podélně a nacházejí se v něm ploché hřbety porostlé tajgou i ostré, skalnaté vrcholy. Je zde jediná činná sopka Ičinská (3 631 m).
Východní hřeben je dlouhý 800 km a skládá se z hřebenů Ganalského, Valaginského, Tumrok a Kumroč. Je zde celkem 28 vulkánů včetně nejvyššího vrcholu poloostrova Ključevské. Objem kónusu této stále činné sopky činí 290 km krychlových. Přibližně každých 25 let jsou zaznamenány její výbuchy. Z kráteru na vrcholu většinou neustále stoupá dým.

Na Kamčatce se nalézá přibližně 100 000 jezer a jezírek, většina z nich má však malou plochu a ani není zakreslena na mapě. Množství jezer zalévá vpadliny vulkánů nebo vyplňuje kráter. Vulkanický původ má také Kurilské jezero na jižním cípu poloostrova, jedno z největších a nejhezčích jezer Kamčatky. Má mnoho ostrůvků a největší naměřená hloubka je 330 m. Žije tu mnoho lososovitých ryb a v okolí je velké množství teplých pramenů. Největší jezero Kamčatky je Něrpičje o rozloze 552 km čtverečních nedaleko ústí Kamčatky. V horách je množství teplých jezírek s léčivou sirnou vodou.

Vodních toků je známých na Kamčatce přibližně 140 000. Nejmohutnější je řeka Kamčatka o délce 758 km. Pramení na severním konci Malkinského hřbetu Středního hřebene a vlévá se do ní mnoho velmi vodnatých přítoků z obou stran. Odvodňuje území o velikosti 55 900 km čtverečních a její střední průtok činí 1 030 m krychlových/s. Ústí do Tichého oceánu. Splavná je v délce 486 km. Jedná se o důležitou dopravní tepnu a v létě se hemží lososy.

V období tajícího sněhu se zvedá hladina toků a vytvářejí se mohutné úchvatné vodopády. Fantastické je i množství teplých pramenů, gejzírů a bublajících bahenních sopek.

Ledovce se vyskytují především na vrcholech nejvyšších sopek. Největší z nich je Ermannův ledovec o rozloze 34 km čtverečních, který stéká spolu s ledovcem Bogdanoviče (31 km čtverečních) ze svahů Ključevské. Celkem bylo na poloostrově popsáno na 415 ledovců o celkové ploše 880 km čtverečních.

Zhruba třetinu plochy poloostrova zabírá tajga, na rozdíl od sibiřské zde ale převažují listnaté stromy. V nižších polohách roste bříza kamčatská, různé vrby a topoly, o něco výše tzv. kamenná bříza, jejíž zprohýbané mohutné kmeny rostou jakoby na kamenech, olše, zakrslá borovice, jeřáb, zimolezy, růže, rybíz, z bylin pak oměje, udatny, kýchavice, lilie, orchideje střevíčníky.
Z jehličnanů roste na středním toku Kamčatky smrk, modřín a jedle Abies gracilis, která se nachází jen na ploše 16 ha v Kronocké rezervaci. Většina uvedených druhů jsou endemity. Lesní porost sahá do výše 500 - 1 000 m nad mořem a v jeho horním pásmu je ohromné množství rododendronů.
Na alpínských lukách kvete karmínová prvosenka, růžový ostružník, lomikámeny, diapensie, dryádky, upolíny, pryskyřníky.

Na Kamčatce je nesmírné množství komárů. Žije tu asi 35 druhů savců, z nichž zvláště zajímavý je kamčatský medvěd, který dorůstá více než 2 m výšky. Počet exemplářů se odhaduje na 8 000. Známý je také rosomák. Dále pak stojí za zmínku zajíc bělák, hranostaj, liška polární, sobol, jelen, vlk, sob, vydra, rys, svišť, na pobřeží žijí lachtani a tuleni.

Nejznámější rezervací je Kronocká o rozloze 10 000 km čtverečních. Nachází se tu 25 činných i vyhaslých sopek, zahrnuje také údolí gejzírů, vyskytuje se zde 800 druhů rostlin, 1 500 druhů hmyzu, 200 druhů ptáků a řeky plné lososů. Jihokamčatská rezervace se rozprostírá v okolí Kurilského jezera.

Na Kamčatce žije asi 350 000 lidí, z toho 280 000 obývá dvě největší kamčatská města - Petropavlovsk-Kamčatskij a Jelizovo. Pozorovatelný je ale značný úbytek obyvatelstva. Místní obyvatelstvo je převážně evropského typu.
Původně žily na Kamčatce kmeny Itelmenů a Korjaků. Rusové pronikli na sever poloostrova v polovině 17. století - roku 1650 dosáhl řeky Penžiny Michail Staduchin. Jako první ale překročil Penžinu a tedy pomyslnou hranici ostrova Ivan Kamčatyj, po kterém také nese název nejdelší řeka i sám poloostrov.
Příchod kolonizátorů však samozřejmě znamenal nesmírné utrpení a naprosté zbídačení původních obyvatel.

Kamčatka se v poslední době stává častým cílem turistů z celého světa. Snadno se můžete setkat s medvědem a proto zachovávejte bezpečnostní pravidla. Medvědi chodí často až do výšky 2 000 m, kde už nemají obživu. Přelézají sedýlka i hřebínky a v noci obcházejí stany. Proto uložte potraviny mimo spací prostor.