Oblast Jungfrau - Aletsch - Bietschhor je zapsána v seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Nalezneme zde ale i mnoho zajímavostí technických.

Jedná se o nejvíce zaledněnou oblast švýcarských Alp, která se rozkládá ve dvou údolích jižně od obce Interlaken. Na západ je údolí Lauterbrunnen, na východ údolí Lütschen. V kraji vynikají tři hlavní vrcholy - Eiger (3 970 m n. m.), Mönch (4 099 m n. m.) a Jungfrau (4 158 m n. m). Nachází se zde největší evropský ledovec - Aletschský ledovec, různá údolí ve tvaru U, ledovcové kary a morény. V týž den je možno spatřit věčný sníh a led na vrcholcích hor i palmy na březích jezer. Hluboká údolí a kaňony s hučícími vodopády kontrastují s klidem zelených luk a bílých pasoucích se ovcí.

Aletschský ledovec, nejdelší v Alpách, směřuje od plošiny zvané Concordia na jižním svahu trojice nejznámějších švýcarských hor k jihozápadu. V současnosti 24 km dlouhá a téměř 2 km široká ledovcová řeka zanechávala při postupu po sobě stopy a modelovala okolní terén. V oblasti Riederalp a Bettmeralp ustoupil již ledovec natolik, že dal prostor vzniku tzv. Aletschskému lesu. Ten patří k nejvýše položeným v Evropě (2 000 m n. m.) a představuje dokonalý příklad postupného zalesňování horských pustin. Les i ledovec jsou ve Švýcarsku chráněny od roku 1933, tedy dávno před zapsáním do seznamu světového přírodního dědictví UNESCO.

Ve zdejším alpínském a subalpínském pásu žije mnoho druhů zvěře a v místech, kde ledovec ustoupil, se začaly pěstovat rostliny. Úzké pěšiny zpřístupňují ledovce, vodopády, říčky, jezera i horské louky, které jsou zvláště v jarním období plné květů pryskyřníků, kohoutků, hvozdíků, hlaváčků, upolínů, orlíčků, hořců a mnoha jiných.

Je zde mnoho příležitostí pro turistiku. Oblast je dnes rekreačním regionem a neodmyslitelnou součástí jsou zde lanovky i červené horské vláčky. Po horském hřebeni nad ledovcem vede značená stezka a v letním období lze unikátní ledovcovou masu s místními průvodci přejít. Z údolí Rhony až k ledovci jede nahoru celkem 7 lanovek.

Nejvyšší železniční stanice Evropy v sedle Jungfraujoch (3 454 m n. m.), mnoho turistických tras a vysokohorských túr, ale i pohostinnost obyvatelstva činí celou oblast jednou z nejvyhledávanějších ve Švýcarsku.

Na trase z Interlakenu do sedla Jungfraujoch leží Lauterbrunnen (796 m n. m.), největší osada v údolí, obklopená vrcholy o výšce 3 000 - 4 000 metrů. Hned za Lauterbrunnen padá z výšky 300 metrů vodopád Staubbach, dobře viditelný i z vlaku. Vodopádů je zde ale více. U Stechelbergu se nachází největší evropský vodopád - masy vody se řítí v pěti kaskádách z výšky 750 metrů. Nejimpozantnější pohled se nabízí na jaře, když taje sníh a také v létě po bouřkách.

Mimořádným zážitkem pro návštěvníky této části Alp je jízda na trati šplhající až do výšky 3 454 m n. m., do sedla Jungfraujoch. Jedná se o nejvýše položenou železnici v Evropě.
Tato stavba byla započata v roce 1896 z iniciativy curyšského průmyslníka Adolfa Guyer-Zellera. Ten si předsevzal, že hory Eiger a Jungfrau učiní dostupné nejen horolezcům a pro obrovskou investici dokázal získat parlament. Stavba trvala šestnáct let, Zeller se však dokončení tratě nedožil - zemřel v roce 1899. Trať byla slavnostně otevřena v den švýcarského státního svátku 1. srpna 1912. Měří celkem 12 km a z toho jen 2 km vede otevřeným terénem, zbytek tunely. Překonává výšku 1 400 metrů.