Ne všechny divy přírody jsou člověku pro potěšení, některé jsou naopak příčinou rozsáhlých katastrof a neštěstí. Typickým příkladem toho jsou sopky.

Nepochybně nejznámější, nejaktivnější a současně také nejvyšší evropskou sopkou je Etna. Nachází se na východě italského ostrova Sicílie nedaleko pobřeží. V řeči tamních obyvatel se nazývá Mongibello a patří ke geotektonické oblasti Středozemního moře, ležící mezi evropskou a africkou kontinentální deskou. V této oblasti se nacházejí další činné sopky - Stromboli a Vulcano v Liparském souostroví, Théra v Egejském moří, Nemrut v Malé Asii. Etna je dnes činná prakticky nepřetržitě, kromě krátkých období klidu.

Sopka vznikla asi před 300 000 lety v pleistocénu podmořskými čedičovými výlevy v blízkosti dnešního pobřeží, později se přesunula do vnitrozemí. Tam vzniklo a zase při mohutných erupcích zaniklo postupně několik kuželů.

Etna je stratovulkán (navrstvená sopka, jeden z nejběžnějších typů sopek) a tvoří ji čtyři krátery, které se zdvihají z vrcholové plošiny Torre del Filosofo ve výši kolem 2900 m.n.m. Největší a současně nejmladší je Bocca Nuova, který vznikl v roce 1964, další jsou Voragine, Severovýchodní kráter a Jihovýchodní kráter. Jihovýchodní kráter byl velmi aktivní v letech 1997 - 1999. Situace se však stále mění, například před rokem 1940 zabíral celý vrchol jediný mohutný kráter.

Na Etně je více než 250 adventivních kuželů, od malých až po 250 m vysoké Monti Rossi. Kužely vznikaly během celé řady bočních erupcí, a to především v Severní a Jižní riftové zóně. Na východním úbočí sopky se nachází podkovovité údolí Valle del Boye (Volské údolí), vzniklé přibližně před 30 - 50 tisíci lety během série mohutných erupcí. Jedná se o pustou černou kotlinu 5 km širokou, ze tří stran obklopenou skalními stěnami vysokými od 600 do 1200 m.

Vrchol Etny se nalézá v nadmořské výšce 3350 m nad mořem, tato výška se ale pochopitelně mění, má na ni vliv vytékající a chladnoucí láva. Sopka má elipsovitou základnu, severojižní poloosa této elipsy má 48 km, ve směru východozápadním má sopka 38 km. Obvod základny je 210 km. Objem hornin, které tvoří masiv, je odhadován na 600 miliard krychlových metrů. Láva se rozlévá do tvaru pozvolného kužele. Aktivita sopky je vysvětlitelná podsouváním africké litosférické desky pod desku euroasijskou.

Sopka je velkou hrozbou pro místní obyvatelstvo, mají k ní značný respekt, návštěvníky uchvacuje svou monumentalitou, vzhledem, historií a pověstí. Má dokonce místo v řecké mytologii.

Nejstarší záznam o Etně nám zanechal básník Pindaros, který popsal podrobnosti výbuchu roku 479 př. n. l. Od této doby bylo zaznamenáno 135 významnějších výbuchů. Další záznamy o erupcích Etny jsou z roku 135 n. l.
Největší neštěstí, o kterém máme dochovány zprávy, je pravděpodobně katastrofa z roku 1669, kdy láva zničila 12 vesnic a část města Katánie. Při tomto výbuchu se vylilo z kráteru přibližně 1,5 miliardy krychlových metrů lávy.
Další výjimečné erupce byly v roce 1910, kdy se vytvořilo 23 nových kráterů, v roce 1917, kdy láva tryskala do výšky až 800 m, a v roce 1923, kdy po erupci láva vydržela horká 18 měsíců.

Úbočí Etny je jednou z nejúrodnějších půd v Itálii, právě odtud pochází přibližně 90 procent italské produkce citrusových plodů. Až do nadmořské výšky 500 m se pěstují pomeranče a citróny, do výšky 1300 m olivy a vinná réva. Dále se zde pěstuje zelenina a jedlé kaštany. Nad nimi až do výše 2100 m následuje pásmo lesa a trnitých keřů, občas přerušené novějšími proudy lávy. Vrchní část sopky je černošedou pustinou se čtyřmi krátery. V zimě je vrchol sopky pokrytý sněhem.

Velkým zážitkem je noční výstup z chaty Sapienza na vrchol. Pohled na ozářenou Sicílii a na Kalábrijský poloostrov na jihu Itálie mezi Tyrhenským a Iónským mořem za svítání zanechá v každém člověku dojem na celý život.
K vrcholu Etny vedou dvě přístupové cesty - od jihu a od severu. Od jihu se na Etnu dostaneme z Rifugio Sapienza v nadmořské výšce 1900 m. Sem vedou silnice od Katánie a od dálničního sjezdu Giarre. Odtud je pak možno za rozumný i nerozumný poplatek získat průvodce s džípem. Často se takto lze dostat až nad Valle del Bove.
Levnější, ale fyzicky náročnější je vydat se nahoru pěšky. Cesta začíná u opuštěné spodní stanice lanovky, která sloužila až do léta 2001. Většinou je možno dojít až k horské chatě na Torre del Filosofo do výšky 2900 m.n.m., kam je sice přístup zakázaný, ale tolerovaný. Dále k vrcholovým kráterům je již cesta velmi nebezpečná.
Pokud se nerozhodnete pro výstup, neopomeňte navštívit městečko Taormina, odkud je nejkrásnější výhled na Etnu.
Při návštěvě Sicílie je rozhodně třeba hlídat si peněženky stejně intenzivně jako v České republice.

Někteří znečišťovatelé životního prostředí občas vyslovují názor, že sopečná činnost produkuje více oxidu uhličitého než lidská činnost. Ve skutečnosti ale ze sopečné činnosti pochází pouze asi 1 procento oxidu uhličitého. Jedná se tedy o další nesmysl, vymyšlený ničiteli přírody pro zlehčování a omluvu škod, které způsobují.