Ostrov Elba leží ve Středozemním moři mezi italským pobřežím a Korsikou, asi 20 km od přístavního města Piombino a 35 km na východ od Korsiky. Má rozlohu přibližně 224 km čtverečních a je tedy největší v Toskánském souostroví a zároveň třetím největším ostrovem Itálie. Délka pobřeží je asi 147 km. Administrativně je rozdělen do 8 částí.

Je škoda, že tento překrásný ostrov je znám především jako místo luxusní rekreace Uchvatitele, císaře Napoleona Bonaparta, v letech 1814 - 1815.

Elba je především jedním z nejmalebnějších ostrovů Středozemního moře, místem skvělých přírodních krás a navíc příznivého klimatu. Proto přitahuje stále více turistů.
Pobřeží je velmi členité, s mnoha zátokami. Nejvyšší horou je Monte Capanne o nadmořské výšce 1 019 m. Málo zdatní a pohodlní turisté se mohou nahoru dostat lanovkou.
Vegetace je subtropická, najdeme tu mnoho sukulentů, eukalypty, oleandry, fíkovníky. Pěstuje se tu vinná réva.
Elba je zajímavá také pro mineralogy, jsou tam naleziště různých minerálů a polodrahokamů.
V průzračném moři pak plavou krásné zajímavé ryby, ve vodě se vyskytují i potápěči a na dně zase potopené vraky.

Turistu, který nepřijede jen za přírodou, může zlákat i typická italská architektura s malebnými domky i kavárnami a restauracemi s plody moře. Zajímavá je návštěva majáku Forte Stella.

Ve starověku obýval ostrov ligurský kmen Ilvatů, od nichž získal své původní jméno Ilva. Po objevu železné rudy vtrhli na ostrov Etruskové a později Římané. Po zániku římské říše byla Elba pustošena nájezdy Barbarů a Saracénů. Na počátku 11. století se stal vlastnictvím Pisy, pak na ostrově vládly různé italské rody. Začátkem 17. století se ho zmocnili Španělé, roku 1802 se dostala Elba pod nadvládu Francouzů, kteří se zasloužili o její hospodářský rozkvět. V roce 1860 se pak stala součástí sjednoceného Italského království.