Údolí smrti (Death Valley) je tektonická sníženina na jihozápadě USA na hranicích Kalifornie a Nevady mezi pohořími Panamint Range na západě a Amargosa Range na východě. Právě zde leží nejníže položená část souše v Severní Americe - Badwater o nadmořské výšce -86 m. Chráněným územím bylo Údolí vyhlášeno roku 1993, 31. 10. 1994 se toto území stalo národním parkem a bylo rozšířeno. Národní park Death Valley má v současnosti 13 518 km čtverečních a je tak největším parkem v USA na americkém kontinentu.

Povrch tvoří písečné pouště a slaná jezera. Panuje zde extrémně suché klima, jedná se o nejteplejší a nejsušší oblast Severní Ameriky. Nejteplejším měsícem je červenec, průměrné letní teploty zde dosahují okolo 45 stupňů Celsia a ani v noci v tomto ročním období teplota neklesá pod 30 stupňů. V zimě je tu teplota okolo 20 stupňů. Maximální teplota v oblasti byla naměřena 10. 7. 1913 - 57°C. Průměrné roční srážky jsou asi 50 mm.

Ani přesto se nejedná o naprosto mrtvou krajinu, setkáme se tu s rostlinnými i živočišnými druhy, které se přizpůsobily extrémním podmínkám. Rostou zde některé kaktusy a na jaře, jestliže zaprší, vykvetou květiny.

Už před 10 000 lety zde existovala kultura Nevares Spring People. Jako poslední tu trvale žil domorodý kmen Shoshone.
V roce 1849 do země vtrhli kolonisté, kteří se tudy chtěli dostat co nejrychleji na zlatonosná pole v Kalifornii. O 20 let později se tu začal těžit borax, pozůstatky po této činnosti jsou viditelné dodnes.

Prvními záznamy o turistice jsou z roku 1920, kdy se v krajině stanovalo, cílem turistů ve větším měřítku je Údolí smrti od roku 1933. Rychle se zde začaly budovat přístupové komunikace, kempy, rangerské stanice, vstupy. Návštěvnost je největší od února do poloviny dubna, nejméně lidí přijíždí v prosinci a v lednu.