Jedním z nejkrásnějších a nejromantičtějších koutů naší republiky je nepochybně údolí Bílé Opavy se svými překrásnými vodopády.
Toto území se nachází v Hrubém Jeseníku na okrese Bruntál. Bílá Opava pramení na jižním svahu Pradědu v nadmořské výšce 1260 metrů. Území má rozlohu přibližně 220 ha a bylo pro svou krásu i hodnotu přírodovědnou vyhlášeno v roce 1963 za přírodní rezervaci.

Na úseku od pramene k lázním Karlova Studánka, kde je údajně nejčistší ovzduší ve střední Evropě, se vytvářejí četné peřeje, kaskády a vodopády. Bílá Opava zde vymlela hluboké a rozervané koryto, kde si mezi obrovskými balvany razí cestu dravá voda. Tudy také vede Naučná stezka Bílá Opava, která je součástí Národní přírodní rezervace Praděd. Žlutá turistická značka vede přímo korytem řeky, je považována za náročnou turistickou trasu a přes zimu je sem zakázán přístup. Cesta vede přes četné lávky, můstky, žebříky, místy je nutno přidržovat se řetězů. Modrá značka pak vede horem, vysoko nad řekou.
Je možno ji procházet z Karlovy Studánky na Ovčárnu nebo k chatě Barborka. Na několika informačních tabulích můžeme získat hlubší vědomosti o přírodě této jedinečné rezervace.

Tvářnost celého hluboce zaříznutého údolí Bílé Opavy je podmíněna geologickou stavbou - horní část je tvořena převážně rulami, dolní část břidlicemi a křemenci.
Kromě Pradědského a Ovčárenského potoka přitéká do Bílé Opavy v nejhořejší části několik drobných bezejmenných potůčků. Největší vodopád se jmenuje Velký vodopád, má výšku 8 m a nachází se u čtvrté informační cedule. Bystřina tímto vodopádem a navazujícími peřejemi překonává na úseku 40 m výškový rozdíl asi 17 m.

Na utváření údolí se v posledních tisíciletích podílela především voda, sníh a led. Nesourodost hornin, jejich nepravidelné vrásnění i odlišná schopnost větrání a odolávání vodní erozi však způsobila, že celé údolí a hlavně samotné jeho dno bylo vyhloubeno značně nerovnoměrně. Tím vznikly nejen četné peřeje a vodopády dnešní bystřiny, ale i skalní výchozy na úpatích svahů na obou březích.

Údolí Bílé Opavy je rovněž geneticky cennou lokalitou s porosty určenými pro sběr osiva horského smrku s morfologickými zvláštnostmi, které zvyšují odolnost vůči extrémním sněhovým podmínkám. Předmětem ochrany jsou rovněž subalpínské květnaté nivy jihovýchodního svahu Pradědu, prameništní vegetace, vegetace přípotočních niv a skalnatých svahů a hlavně lesní společenstva mající převážně charakter pralesa. Četné bystřiny a vodopád Bílé Opavy jsou významným hydrogeologickým jevem.

Koryto Bílé Opavy bylo těžce postiženo záplavami v roce 1997, kdy se řeka vylila z původního řečiště a našla si nové. Bylo strháno mnoho lávek a můstků, ty ale byly brzy postaveny nové. Nejhorší katastrofa postihla ale tuto překrásnou oblast v roce 2004. Každý jistě vzpomíná vichřici v té době ve Vysokých Tatrách, která měla nedozírné následky. Tato vichřice zničila i koryto řeky Bílé Opavy. Vyvrátila nebo přelámala obrovské množství stromů a krajina získala naprosto jiný charakter. Jdeme-li nyní po žluté značce od Karlovy Studánky proti proudu řeky, naskytne se nám velmi smutný pohled. Kdo znal tuto cestu před katastrofou, nyní ji nepoznává. Po vichřici byla stezka samozřejmě naprosto neprůchodná, v roce 2005 pak byla asi polovina stromů vytěžena a polovina úmyslně ponechána. Do přírody se zde totiž normálně nezasahuje. Získáme zde také ale také úctu k přírodě, k její neobyčejné síle, ale i k lidské práci, k práci dělníků, kteří dokázali v krajně těžkých podmínkách, ve strmých svazích a v takřka neprůchodné krajině dřevo vytěžit, opravit lávky, mosty a žebříky a trasu opět zpřístupnit. Cestou nahoru k Ovčárně není několik kilometrů nic jiného než paseka, pak ale zničená krajina končí doslova jako když utne a porost je zde jako dříve. Přece jen něco krásného a nezapomenutelného z předchozích let zůstalo.