Bělověžský prales se rozkládá na území Běloruska a Polska, mezi řekami Narewka a Hwoźna.
Je zařazen do Seznamu světového dědictví UNESCO a jeho rozloha je asi 1 500 km čtverečních. Přísně chráněné území se rozkládá na 157 km čtverečních. Krajina národního parku je převážně rovinatá, dosahuje výšky do 170 m nad mořem.

Bělověžský prales je starý asi 8 000 let. V dávných dobách byla většina povrchu Evropy pokryta neprostupnými hlubokými lesy a Bělověžský prales je jedním z jeho zbytků.

Asi 90 % rozlohy pokrývají lesy. Roste tu bílá jedle, smrk, borovice, olše evropská, dub zimní, bříza trpasličí, laponská vrba, najdeme tu také jasany, javory, osiky a jilmy.
V pralese se vyskytují nádherné obrovské duby s obvodem i více než 6 m a s výškou 40 m. Tyto několik set let staré bytosti jsou předmětem nejpřísnější ochrany a dostaly dokonce jména.
Na zbytku území jsou louky a bažiny.
V oblasti roste přes 900 druhů rostlin.

Prales je také domovem obrovského množství živočichů - počet zde popsaných žijících druhů se uvádí na 12 000, skutečný počet je ale pravděpodobně vyšší. Symbolem zdejší přírody se stal zubr evropský. Váží asi tunu a dosahuje délky někdy i 3 m. Ten byl po vyhubení jako druh zachráněn a v roce 1929 opět vypuštěn do přírody. Potom ale došlo k přemnožení, stav je regulován a jejich počet se pohybuje mezi 250 - 300 kusy. Dále tu žijí například losi, jeleni, srnci, rysi, vlci, lišky, divocí vepři, koně tarpani, bobři a kuny, z ptáků bažanti, tetřevi, orel, datel. Ve vodě pak žije štika, bělice, okoun.

Název Bělověžský prales se odvozuje od polské pohraniční vesničky Bialowieže. První zmínky o místě dnešní přírodní rezervace spadají do 10. století v souvislosti s lovem zvířat. Území střídavě ovládala litevská knížata, polští králové a ruští caři. Prales byl formálně chráněn od 15. století, byl zakázán lov i kácení mrtvých stromů, to se ale nedodržovalo. V 17. století zde byl uloven poslední divoký tur, v roce 1775 se Bělověžský prales stal honitbou ruských carů a tak došlo k úplnému vybití zubrů.

V roce 1939 byl Bělověžský prales prohlášen za státní přírodní rezervaci, v roce 1957 se stal chráněným mysliveckým územím a od roku 1991 je národním parkem. V současnosti je biosférickou rezervací zapsanou do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a v roce 1997 byl vyznamenán Diplomem Rady Evropy.

Tento fantastický ostrov klidu, ticha, čistého vzduchu a pestrosti a krásy přírody ročně přitahuje více než 100 000 návštěvníků z několika desítek států světa. Bělověžský prales se stal rovněž inspirací pro spisovatele a hudebníky.