Řeka Amur

Řeka Amur se táhne ve Východní Asii a tvoří hranici mezi Ruskem a Čínskou lidovou republikou. Protéká třemi státy - Ruskem, Čínou a Mongolskem. Největší část toku leží v Rusku.

Vzniká soutokem řek Šilka a Arguň.
Horní tok má délku asi 900 km a má převážně horský charakter, svahy jsou skalnaté a vysoké, řeka má v tomto úseku velkou rychlost toku.
Střední tok, asi 1 000 km, má rovinatý ráz, rychlost toku je proto nižší, koryto je lemováno bažinami, v této části je mnoho ostrovů a Amur získává nejvíce vody.
Za dolní tok se považuje část Amuru od města Chabarovsk, odkud protéká nížinou a rozvětvuje se na ramena. Nachází se tu mnoho jezer, propojených s řekou průtoky. Delta má šířku 50 km.

Asi 2/3 vody Amur získává letními a podzimími monzunovými dešti. Vzhledem k obvykle malé sněhové pokrývce v zimě nezpůsobí jarní tání větší vzestup hladiny. Během léta však dochází k několika povodním. K velkým povodním došlo v letech 1897, 1928 a 1956.

V mongolštině a mandžuštině znamená její název Černá řeka, v čínštině Řeka Černého draka.
Řeka Amur je 2 824 km dlouhá, od pramenů zdrojnice řeky Arguň, jíž je čínská řeka Chaj-lar-che, je to 4 400 km. Velikostí povodí 1 855 000 km čtverečních je čtvrtou největší řekou v Rusku a patří mezi 10 nejdelších řek na Zemi.

Řeka je splavná po celé své délce a je nejdůležitější vodní cestou Dálného východu, zvláště na dolním toku je ale koryto nestálé a splavnost je třeba udržovat. Mezi hlavní přístavy patří Pokrovka, Blagověščensk, Leninskoe, Chabarovsk, Komsomolsk a Nikolajevsk v Rusku a Chej-che v Číně.

V Amuru žije obrovské množství ryb, má největší druhové zastoupení ze všech ruských řek. Loví se hlavně lososi, vyzy, jeseteři.

První Rusové - kozáci pod vedením Pojarkova z Jakutska - k Amuru přišli v roce 1644. Systematický průzkum začal až v roce 1894 a od začátku 20. století bylo uspořádáno několik významných expedic. Komplexní výzkum Amuru provedla Akademie věd SSSR v letech 1952 - 1958.