S tímto smýšlením jste dnes spíše výjimkou.
Těžko říci. Vím však, že spokojení lidé, které jsem znal, byli lidé dávající. Ochranáři. Sociální pracovníci. Nadšenci. Avšak ti, jejichž představou o úspěchu je mít stále víc, příliš spokojení nebývají. Mají Mercedes, mobil a žaludeční vředy, avšak nemohou mít nikdy dost. A tak se ženou jako ti lumíci, až zničí sami sebe a zpustoší i zdroje pro život druhých.

To zní pesimisticky. Optimisté říkají, že lidstvo si se svými problémy vždycky nějak poradí.
Tomu neříkám optimismus. Nalhávat lidem, že se nemusí starat o následky svých činů, že za ně vše vyřeší nějaká neviditelná ruka, to je nejhorší populismus. Třeba si nevíme rady s veřejnou dopravou, a tak se nebudeme starat. Řekneme si, že stejně budeme všichni mít auta. Jenže pak si zas nevíme rady s výfukovými plyny. Ve společnosti konzumu platí představa, že smyslem života je hromadit stále víc, a že když budeme mít stále víc, překonáme nějak všechny problémy. V podstatě je to víra v zázraky - a nezodpovědnost.

O vás je známo, že automobilem odmítáte jezdit a cestujete vlakem. Většina lidí dává však přednost autu.
Možná. Potřebné pak tedy je, aby si připustili, jaké škody automobily působí jim, městům, přírodě.

Takže strašíte špatnými ekologickými konci a nabízíte vizi přežití díky skromnosti?
Ale nestraším. Jen informuji o souvislostech. Od toho jsem učitel. A nejde o skromnost, nýbrž o náročnost v těch správných věcech. Ve Spojených státech jsem skoro dvacet let žil na lesní samotě. Elektřinu jsem tam nezavedl. Nestálo to za to. Peníze, které by to stálo, jsem raději dal svým dětem na studie. Ovšem jedno z prvních, co jsem si tam zařídil, byla koupelna a čistý, voňavý a ekologicky neškodný záchod. Chtěl jsem dokázat Američanům, že člověk může žít příjemně, aniž zbytečně škodí jiným.

Tomu neříkáte skromný či odříkavý život?
Ne. Neodřekl jsem si nic, co opravdu stálo za to. To není život v odříkání, nýbrž ve výběrové náročnosti. Kdo si zvolí tuto cestu, bývá šťastnější. Můžete to vidět i na dětech. Holčička, která v noci ťapká přikrýt panenku, aby jí nebylo zima, nepotřebuje deset dalších. Ty by totiž jen ředily její skutečnou radost.