Prof. Jan Zvoníček se narodil 21. 11. 1865 v Týništi nad Orlicí. Od mládí se velmi zajímal o techniku, zejména o parní stroje.

V letech 1889 - 1902 pracoval jako konstruktér v První českomoravské továrně na stroje v Praze. V roce 1902 se stal profesorem České vysoké školy technické v Brně pro obor stavba strojů. Roku 1904 zde byl jmenován profesorem, v letech 1919 - 1920 byl děkanem a v letech 1922 - 1923 rektorem.

Od roku 1912 se až do konce života věnoval vědecké činnosti a současně vyučoval na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství v Praze. Věnoval se zejména teorii a stavbě parních motorů a kompresorů a byl autorem několika patentů z tohoto oboru. V roce 1897 získal patent na ventilový rozvod a v roce 1907 se stal autorem Zvoníčkovy turbíny. Navrhl mnoho konstrukcí a vylepšení v oboru rozvodu páry.

Byl ovšem všestranně technicky nadaný. Byl konstruktérem prvních elektrických jeřábů a zabýval se i konstrukcemi rychloběžných čerpadel.

Je také autorem mnoha odborných prací. Roku 1913 vyšlo jeho stěžejní dílo Direktní regulátory rychlosti. Z jeho podnětu byla v roce 1919 zřízena slovníková komise České matice technické a Jan Zvoníček se jako její vedoucí člen zasadil o zavedení moderního českého technického názvosloví.

Prof. Jan Zvoníček zemřel 26. 1. 1926 v Praze.