František Záviška

František Záviška se narodil 18. 11. 1879 ve Velkém Meziříčí. V letech 1898 - 1900 studoval na Filozofické fakultě české Karlo - Ferdinandovy univerzity v Praze, potom se stal asistentem profesora Koláčka na České vysoké škole technické v Brně a v roce 1903 asistentem experimentální fyziky ve Fyzikálním ústavu české univerzity v Praze. V roce 1906 se habilitoval a pracoval na experimentech s Wilsonovou mlžnou komorou v Cavendishově laboratoři v Cambridgi u J.Thomsona.
V roce 1914 byl jmenován mimořádným a v roce 1919 řádným profesorem teoretické fyziky na Univerzitě Karlově v Praze, kde byl rovněž ředitelem Ústavu pro teoretickou fyziku.

Ze začátku se František Záviška zajímal zejména o problematiku úplného odrazu světla od anizotropních látek a vliv RTG záření na kondenzaci vodních par.
Později se věnoval teorii elektromagnetického pole, zejména teorii vlnovodů. Na toto téma napsal devět prací. Dosáhl úspěchů, jeho práce ale upadly v zapomnění.

Podílel se také na vydávání Přehledů pokroku fysiky v publikacích České akademie věd a umění. Pro širší veřejnost zajímající se o fyziku napsal Záviška knihu Einsteinův princip relativnosti a teorie gravitační. Byl zastáncem a propagátorem teorie relativity.

V roce 1924 se stal řádným členem České akademie věd a umění, v roce 1929 členem Královské české společnosti nauk. V letech 1927 - 1928 pracoval jako děkan Přírodovědecké fakulty UK. Byl hlavním redaktorem Časopisu pro pěstování matematiky a fysiky a od roku 1942 předsedou Jednoty českých matematiků a fyziků.
Na začátku roku 1944 byl zatčen gestapem a na pochodu smrti z tábora Osterrode těžce onemocněl.

Na následky choroby František Záviška zemřel 17. 4. 1945 v Gifhornu u Braunschweigu.
Přehled článků
(ph)