Antonín Wiehl se narodil 26. 4. 1846 v Plasech. Studoval u architekta Zítka na polytechnice v Praze. Po ukončení studia v roce 1868 cestoval po jižní i západní Evropě a právě tam ho uchvátila renesance. Potom začal pracovat ve Slatiňanech u Chrudimi u Františka Schmoranze. V letech 1871 - 1873 pracoval jako asistent na Českém vysokém učení technickém v Praze.

Byl prvním předsedou Spolku inženýrů a architektů a předsedou výtvarného odboru Umělecké besedy.

Navrhoval budovy, hřbitovní plastiky, ale pracoval i jako konzervátor a restaurátor. Zabýval se i vědeckou činností - byl místopředsedou soupisné komise a archeologické komise České akademie věd.

Tvořil ve stylu novorenesance. Ze začátku byl ovlivněn italskou renesancí, později hledal vzory v prostředí domácím a navazoval na domácí architektonické tradice 16. století. Spolupracoval s Mikolášem Alšem.
Nejvýznamnější jeho stavbou je Městská spořitelna z roku 1891, na které se svým umem podíleli pouze čeští umělci. Mezi další jeho zdařilá díla patří dům v Sadové ulici 94, stará městská vodárna (dnes Smetanovo muzeum), budovy nakladatelství Academia v Praze, dům 1035 v ulici Karoliny Světlé a mnoho dalších výstavných domů.

Antonín Wiehl zemřel 4. 11. 1910 v Praze.