Jan Erazim Vocel se narodil 23. 8. 1803 v Kutné Hoře, kde již v dětství získal kladný vztah ke gotice a historii. Absolvoval piaristické gymnázium v Praze a již v této době byl literárně činný. Poté studoval filozofii a práva ve Vídni. Pocházel však z chudé rodiny a tak byl nucen během studia vydělávat vyučováním v různých šlechtických rodinách.

Po vystudování se vrátil do Prahy a roku 1843 se stal spoluzakladatelem Sboru archeologického. Zájem o archeologii a historii ovlivnil i jeho literární činnost. Nejvýznamnější Vocelova umělecká díla jsou Poslední Orebit a Přemyslovci.

V roce 1850 byl jako první jmenován mimořádným profesorem archeologie a dějin umění a české literatury na pražské universitě, roku 1862 se stal řádným profesorem. Poprvé v dějinách archeologie použil metodu chemické analýzy bronzových předmětů pro určení jejich stáří. Nejvýznamnější jeho vědeckou prací je dvousvazkové dílo Pravěk země české. Tímto dílem vlastně položil Jan Erazim Vocel základy české archeologie. Založil rovněž časopis Památky archeologické.

Jan Erazim Vocel zemřel 16. 9. 1871 v Praze.