Josef Thomayer

(1853-1927)

"Ve svém pokročilém věku jsem přesvědčen, že římský aforismus - svět chce být šizen - byl bych vynalezl sám, kdyby nebyl původu tak starého . . ."

Josef Thomayer, jeden ze zakladatelů české lékařské vědy, se narodil 23. března 1853 v Trhanově na Chodsku jako syn panského zahradníka hrabat Stadionů. V letech 1863-1871 studoval na klatovském gymnáziu. Už zde se začaly projevovat jeho literární sklony, ovlivněné sblížením s Jaroslavem Vrchlickým, který se stal jeho celoživotním přítelem. Po maturitě v roce 1871 odešel do Prahy studovat medicínu. I přes náročná studia mu zbyl čas i na literaturu. Nepřekvapí proto, že se v Praze seznámil např. s Nerudou a Hálkem a později i dalšími literáty a umělci, zejména Jiráskem. Není také divu, že dříve než dostudoval, stal se literárně činným. Profesní úspěchy po dokončení studia ho povznesly z původního místa asistenta na vedoucího lékaře univerzitní polikliniky až na přednostu II. interní kliniky lékařské fakulty pražské univerzity. Tam působil až do roku 1920. Nejvíce se věnoval problematice chorob srdce, ledvin a nervů. Měl podíl i na rozvoji lékařské vědy, a to zejména publikováním nových lékařských poznatků. Byl však také dobrým pedagogem. A to nejdříve jako docent, od roku 1896 jako řádný profesor. Ke svým studentům byl stejně přísný jako k sobě. Josef Thomayer se nikdy neoženil. S úbytkem sil se roku 1921 vzdal profesury a opět se věnoval literární tvorbě.

Josef Thomayer zemřel 18. října 1927 v Praze. Pochován byl na trhanovském hřbitově.