Dne 20. listopadu 1862 – se v Litomyšli manželům Theurerovým narodil syn Josef. Světlo světa spatřil v domě, který patří k areálu zámku a nesl stejné číslo jako pivovar, kde se o osmatřicet let dříve narodil Bedřich Smetana Ve škole neměl potíže. Také si rád prozpěvoval chůviny národní písně. To umožnilo litomyšlskému učiteli hudby rozpoznat jeho talent. Mladý Theurer se začal učit hrát na klavír. Na litomyšlském gymnáziu, kam přestoupil, ho od roku 1874 učil také Alois Jirásek. Na základě jeho dějepisných výkladů začal Theurer vidět českou historii, do které ho uvedl dědeček, v novém světle. Vrcholným zážitkem pro čtrnáctiletého Theurera bylo ochotnické představení Smetanovy „Prodané nevěsty“ 14. září 1876. Přesto si na Karlově univerzitě vybral matematiku a perspektivní fyziku. Svůj hudební život rozvinul členstvím v Umělecké besedě, kde se stýkali mnozí vynikající hudebníci. Studium na univerzitě bylo úspěšné a tak v r. 1885 byl promován doktorem filozofie pro obor matematickofyzikálních věd. Během následujících sedmi let byl suplentem na šesti gymnáziích v Praze i mimo ni. Toto provizórium ukončil r. 1895 nástupem na místo prozatímního docenta matematiky a fyziky na příbramské báňské akademii. Rok 1899 byl pro Theurera dvojnásob významný. Jednak uzavřel v Příbrami sňatek s Emilií Beranovou, s kterou se poznal v pěveckém spolku Lumír-Dobromila a jednak byl jmenován mimořádným profesorem báňské akademie. Po pouhých sedmi letech působení na škole – byl zvolen jejím ředitelem. A když byl 31. července 1903, po letech bojů, přiznán akademii statut plnoprávné vysoké školy, stal se jejím prvním rektorem. Kromě toho, že pečoval o osudy školy i její kvalitativní přeměnu, věnoval se velmi intenzívně hudbě. Věhlas si získaly jeho hudební přednášky o české i cizí hudbě pořádané v prostorách tehdejší měšťanské besedy na Václavském náměstí, kde často sám působil i jako klavírista. V r. 1899 je mu nabídnuta funkce sbormistra pěveckém spolku Lumír-Dobromila.. Sbormistrovství se ujímá s vehemencí sobě vlastní. Theurer je plný energie a bojovnosti. Jeden jeho výchovný koncert následoval druhý. Původní opojení ze vzniku samostatného státu v říjnu 1918 brzy vystřídalo roztrpčení. Život v samostatném státu neodpovídal jeho představám. Jako rektor (rektorem byl celkem jedenáctkrát!) i jako profesor se snažil vysvětlovat mladým lidem zásady svobody a etiky. Neváhal k tomu využít i tradiční „Skok přes kůži“. Na jaře r. 1928 uspořádal cyklus přednášek o díle přítele Foerstra. Koncem školního roku se necítil dobře a tak v létě odejel na léčení do Teplé. Ještě v létě se vrátil do Příbrami. Umírá 7. září. Ve 30. letech minulého století bylo po něm pojmenováno náměstí poblíž Vysoké školy báňské, kde působil. V r. 2001 mu byla na tomto náměstí odhalena pamětní busta. * * * Josef Fryš |
