Čeněk Strouhal se narodil 10. 4. 1850 v Seči u Chrudimi. Studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Aktivně se zúčastnil dění v Jednotě českých matematiků a byl jedním z prvních členů. Potom pracoval tři roky jako asistent hvězdárny v Praze. Velký vliv na něj měl Ernst Mach.
V roce 1875 se stal asistentem ve Würzburgu. Tam se v roce 1878 habilitoval svou prací na téma O zvláštním způsobu buzení zvuku.

V roce 1882 se stal profesorem experimentální fyziky na české Univerzitě v Praze. Zabýval se magnetickými vlastnostmi oceli, RTG zářením, vážením, měřením teplot i jinými otázkami fyziky. Nazývá se po něm bezrozměrné Strouhalovo číslo, které určuje frekvenci oscilací, vznikajících při obtékání tělesa (například telefonních drátů ve větru nebo lopatek turbiny).
Čeněk Strouhal má nesmírné zásluhy o rozvoj experimentální fyziky a o výuku fyziky na UK v Praze, kde také vedl výstavbu fyzikálního ústavu.

Za svou vědeckou činnost byl oceněn mnoha vyznamenáními a tituly a měl více akademických funkcí. V letech 1903 - 1904 byl rektorem české univerzity, byl členem zkušební komise české pro učitelství na gymnasiích a školách reálných, členem Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění, čestným členem a protektorem Jednoty českých matematiků a fysiků, zahraničním členem Chemické společnosti ve Würzburku, rytířem rakouského císařského řádu Železné koruny III. třídy.

Byl významným experimentálním fyzikem, ale také skvělým pedagogem a vychoval mnoho výborných fyziků.
Z jeho publikační činnosti je třeba jmenovat díla Mechanika, Akustika, Thermika a Optika, které napsal ve spolupráci s jinými vynikajícími fyziky.

Čeněk Strouhal zemřel 23. 1. 1922.