František Šorm se narodil 28. 2. 1913 v Praze. Absolvoval Chemicko-technologickou fakultu Vysoké školy technické v Praze a nastoupil do laboratoře Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze.
Po skončení 2. světové války se habilitoval a v roce 1946 byl jmenován profesorem v Ústavu technologie lučebnin organických a výbušných na VŠCHT v Praze. V roce 1950 byl jmenován profesorem organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde stál u zrodu samostatné katedry biochemie - oboru, který v Československu do té doby nebyl. Usiloval o vytvoření nového vědecko-výzkumného centra. V roce 1950 byl založen Ústřední ústav chemický.

V roce 1952 byla ustavena Československá akademie věd a jedním ze zakládajících ústavů ČSAV byl Ústav organické chemie a biochemie, jehož se profesor Šorm stal ředitelem. Po odchodu Nejedlého v roce 1962 se profesor Šorm stal předsedou Československé akademie věd a tuto funkci zastával do roku 1969. Ústav vedl zasvěceně po odborné i organizační stránce.

Má rovněž zásluhu na vzniku Ústavu přístrojové techniky ČSAV a Tesly Brno, s jeho podporou vznikl první přístroj pro měření nukleární magnetické rezonance. Československo se tak stalo jednou z pěti zemí na světě schopných tyto přístroje vyrábět.

František Šorm byl oceněn prestižní Fritschovou medailí Americké chemické společnosti, byl členem devíti akademií, čestným členem čtyř zahraničních chemických společností, nositelem čestného doktorátu univerzit v Bruselu a v Moskvě. Byl držitelem medaile Maxe Plancka Německé chemické společnosti, zlaté medaile J. S. Staase Belgické chemické společnosti a zlaté medaile londýnské CIBA Foundation.

František Šorm je proto právem považován za průkopníka naší biochemie.

Profesor František Šorm zemřel 18. listopadu 1980.