Erwin Schrödinger, jedna z největších postav světové fyziky, se narodil 12. srpna 1887 ve Vídni jako syn obchodníka. Zajímal se od dětství o přírodní vědy a měl veškerou podporu pro studium. To se projevilo již při jeho studiu na gymnáziu, kde patřil mezi nejlepší studenty. Po maturitě nastoupil na univerzitu ve Vídni ke studiu fyziky a matematiky. V roce 1919 Schrödinger získal hodnost doktora filozofie a stal se asistentem profesora Exnera. V době první světové války byl důstojníkem dělostřelectva, ale i tak zvládl prostudovat obecnou teorii relativity a pokoušel se vytvořit jednotnou teorii polí. Od roku 1921 působil jako profesor v Curychu. Roku 1926 rozpracoval vlnovou mechaniku jako nezávislou formulaci kvantové mechaniky proti Heisenbergově maticové mechanice. Vyšel z Broglieho koncepce "materiálních vln" a již na počátku roku 1926 se objevuje jeho práce “Kvantování jako problém vlastních hodnot”. Obsahuje proslulou Schrödingerovu rovnici i výpočty, které vedou ke stejným výsledkům jako Bohrova teorie. Z tzv. Schrödingerovy rovnice je možné určit vlnovou funkci, která má význam amplitudy pravděpodobnosti výskytu částice a její kvadrát představuje hustotu pravděpodobnosti. Naopak mizí všechna slabá místa Bohrova modelu atomu. Pragmatická cena nové teorie byla nesporná, ale ani Schrödinger nepoznal, jaký význam má vlnová funkce v jeho výpočtech. Výklad se našel až později.