Vladislav Růžička se narodil v roce 1870. Studoval na gymnáziu v Brně a potom na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tam se také v roce 1907 habilitoval v oboru všeobecné biologie a experimentální morfologie, v roce 1909 se stal mimořádným a v roce 1920 řádným profesorem. Vzdělání si doplňoval i na studijních cestách v zahraničí, zejména v Mnichově u prof. Oskara Hertwiga. Dvakrát se stal děkanem lékařské fakulty.
Na lékařské fakultě řídil pracoviště, které se v roce 1917 stalo ústavem.

Prováděl experimenty na buňkách a tkáních a formuloval teorii morfologického metabolismu, která ho vedla k odmítání chromozómové teorie dědičnosti. Pozornost také vzbudila jeho teorie stárnutí na základě tzv. hystereze protoplazmy.

Věnoval se eugenickému hnutí a s Ladislavem Haškovcem založil Českou eugenickou společnost a byl jejím předsedou.
Byl přesvědčen, že nežádoucí dědičné znaky odstranit cíleným působením prostředí. Postupně budoval tzv. kauzální teorii dědičnosti a dědičnost chápal jako ekologický problém.
Na tato témata napsal práce Nárys učení o dědičnosti a Biologické základy eugeniky. Vydal přes 150 vědeckých pojednání a asi 50 populárních a novinářských článků.

Vladislav Růžička vytvořil svou školu genetiků a teoretických biologů. Jeho práce byla známa i v zahraničí a byl spoluzakladatelem časopisu Biologia generalis, vydávaného ve Vídni. Růžička se ale neshodl s převažujícími názory v genetickém výzkumu a jeho významní žáci přešli později na pozice mendelovské genetiky.

Vladislav Růžička zemřel 18. 3. 1934 v Praze.