Georg Friedrich Bernhard Riemann se narodil 17. září 1826 v Breselenzu. Jeho životní úděl vůbec nebyl lehký. Rodiče mu předčasně zemřeli na tuberkulózu a postupně umírali na tuto nemoc i jeho sourozenci. Mladý nadaný Riemann tušil, že totéž čeká i na něj, ale nevzdal se. Odešel na studia do Berlína a poté do Göttingenu, kde byl jeho profesorem matematiky slavný Karl Gauss.

Byl to právě Gauss, který r. 1799 objevil šokující možnost neeuklidovské geometrie zakřiveného prostoru. To byl objev tak překvapivý, že se Gauss polekal a raději ho ani nezveřejnil. Uplynulo ale čtvrt století a na stejnou myšlenku přišli i další matematici. V r. 1826 zveřejnil v daleké ruské Kazani stejný objev Nikolaj Lobačevskij a o něco později maďarský matematik János Bolyai. Vzniklo tak nové odvětví matematiky, tzv. diferenciální geometrie, která se zabývala vlastnostmi zakřiveného prostoru. Ale Gauss, Lobačevskij a Bolyai stále uvažovali jen o nejjednodušším druhu geometrie. Všechny jejich výpočty se zabývaly dvojrozměrným prostorem, tedy plochou. Nejznámějším příkladem takové zakřivené plochy je povrch koule. V neeuklidovské geometrii měla přijít ještě jedna revoluce a tu provedl právě Bernhard Riemann. Osud mu dopřál jen 15 let plodné práce, ale Riemann dokázal úplné zázraky. Pokračoval tam kde Gauss, Lobačevskij a Bolyai položili základy. Své myšlenky vyložil v konkurzní přednášce, kterou pronesl v r. 1854 v sále göttingenské univerzity aby získal místo soukromého docenta. Až dosud se neeuklidovská geometrie zabývala jen zakřivenou dvourozměrnou plochou. Riemann ukázal, že stejným způsobem lze studovat zakřivené prostory o jakémkoli počtu rozměrů. Může to být trojrozměrný prostor jako je náš vesmír, ale může to být i prostor který má čtyři, pět, šest nebo ještě víc rozměrů. Riemannova teorie byla nesmírně široká a komplexní. Všechny dosavadní geometrie, Euklidova i Gaussova, Lobačevského a Bolyaie, byly jen dílčími případy Riemannovy geometrie. V jeho teorii mohl být prostor nejrůznějším způsobem zkroucený a zdeformovaný, mohl mít různou křivost v různých bodech, mohl být souvislý i děrovaný, mohl mít libovolný počet rozměrů. Říká se, že když stárnoucí Gauss přednášku svého bývalého žáka vyslechl, jen mlčky vstal a beze slova vyšel ze sálu. K tomu, co Bernhard Riemann dokázal nebylo už co dodat.

V r. 1859 byl Riemann jmenován na göttingenské univerzitě profesorem. O tři roky později se oženil a dočkal se narození dítěte, mnoho času na rodinné radosti mu už ale nezbývalo. Kvůli zhoršujícímu se zdraví pobýval hlavně ve slunné Itálii a snažil se ještě stihnout poslední práci na velké fyzikální teorii, která měla poskytnout sjednocený popis elektromagnetismu, světla a gravitace. Právě tuto teorii považoval za hlavní úkol svého života. Jenže konec se neúprosně blížil. Riemann se ještě jednou nakrátko vrací do Göttingenu a potom se vydává zpět do Itálie. Mezitím však vypukla prusko-rakouská válka a železnice nefunguje. Riemann se pouští na cestu pěšky, ale na kraji Itálie 20. července 1866 umírá.

Jednotná fyzikální teorie o které Riemann snil zůstává snem vědců dodnes. Přesto Riemann vykonal pro fyziku nesmírně mnoho. Díky jeho práci mohl o 60 let později Albert Einstein zformulovat obecnou teorii relativity, která popisuje gravitaci právě jako důsledek zakřivení prostoru.