Vincenz Priessnitz se narodil 4. 10. 1799 jako syn chalupníka v Gräfenbergu u Frývaldova. Již ve 12 letech byl nucen po otci převzít hospodářství a tak nemohl pravidelně navštěvovat školu. Měl však od dětství mimořádné duševní schopnosti.

V 16 letech utrpěl těžký úraz - koňský povoz mu přejel hrudník. Zranění bylo považováno ranhojičem za smrtelné. Vincenz se však spolehl na působení léčivých vod, s jejímiž účiny se již dříve seznámil pozorováním přírody. Za rok se mu podařilo úplně se vyléčit. Brzy ho začali navštěvovat nemocní, kteří ho žádali o pomoc. Priessnitzovi se dařilo napravovat vykloubené ruce a nohy, léčit krevní výrony a zlomeniny, později i revmatismus, dnu, chronickou zácpu, nemoci jater a žaludku.

V roce 1822 dal přestavět svůj původně dřevěný dům v prostornější kamenný se speciálními prostorami pro léčení. Prakticky tak vznikl první vodoléčebný ústav na světě. Se svými metodami byl neobyčejně úspěšný a tak si získal nejen mnoho příznivců, ale i závistivých nepřátel, kteří na něj podávali žaloby pro údajně nevědecký způsob léčby. Pomohla mu však württemberská vláda, která se rozhodla zřídit ve své zemi léčebný ústav podle Priessnitzova vzoru. Nakonec mu bylo roku 1838 na základě posudku císařské komise vydáno povolení k provozu lázní. Priessnitz ihned započal se stavbou a následujícího roku se na Gräfenbergu léčilo přes 1 500 pacientů a přijelo i 120 lékařů z celé Evropy, aby tu studovali tyto léčebné metody a podle jejich vzoru pak vodoléčebné lázně založili ve své zemi.
V letech 1834 - 1835 tedy vznikly Priessnitnovou zásluhou dva léčebné domy, roku 1838 to byl Hrad, velký léčebný dům s 30 pokoji, vanami a společenským sálem. Později byl postaven ještě Nový léčebný dům. Tyto léčebné domy tvoří jádro lázní, jak se zachovalo prakticky dodnes. V současné době navštěvuje Priessnitzovy léčebné lázně ročně přibližně 15 000 hostů.

Při léčení Priessnitz vždy používal přírodní metody - zábaly, omývání postižených míst, potnou kůru s následným ponořením do studené vody. Bez rozdílu společenského postavení pacientů zavedl terapii založenou na fyzické námaze, práci, správné životosprávě, pravidelném spánku.
Za svého života se dočkal vynikajících poct. Pacienti z Maďarska dali na lázeňské promenádě postavit významným mnichovským sochařem L. Schwanthalerem bronzový pomník lva. V roce 1846 udělil Priessnitzovi rakouský císař Ferdinand V. Zlatou občanskou záslužnou medaili I. třídy. V okolí lázní Gräfenberku byly stavěny pomníky, vyjadřující ocenění jeho zásluh.
Léčení se věnoval nesmírně intenzivně přes celý den a často byl volán k případům i v noci. Tento způsob života ho však velmi vyčerpával, způsobil mu zdravotní komplikace, kterým následně podlehl.

Vincenz Priessnitz zemřel 28. 11. 1851.