Jan Marek Marci se narodil 13. 6. 1595 v Lanškrouně. Studoval na gymnáziu v Litomyšli, potom na univerzitách v Olomouci a v Praze. V roce 1625 získal doktorát medicíny a byl jmenován mimořádným profesorem na lékařské fakultě. V roce 1626 byl jmenován fyzikem království českého a roku 1630 řádným profesorem na univerzitě, v roce 1658 byl osobním lékařem císaře Leopolda I. a v roce 1662 rektorem univerzity. Vedle své profesury vykonával úspěšnou lékařskou praxi a byl oceňován i jako vynikající lékař.

Jan Marek Marci byl všestranným učencem, především lékařem a fyzikem. Nepochybně patří mezi významné vědce 17. století a jeho přínos dnes není doceněn.

Ve fyzice jsou významné jeho výzkumy v mechanice a optice. Zkoumal například zákonitosti rázu pružných těles, zákony optiky, zejména rozkladu a lomu světla a také fyziologické předpoklady duševní činnosti. Za tyto výsledky byl jmenován členem Královské společnosti nauk v Londýně. Byl jmenován fyzikem království Českého.

Na konci života vstoupil do jezuitského řádu, věnoval se matematice a přírodozpytectví. Byl posledním českým polyhistorem renesančního záběru a zároveň jedním z předchůdců moderní vědy.
Na jeho počest byl pojmenován kráter Marci na odvrácené straně Měsíce.

Jan Marek Marci zemřel 10. 4. 1667 v Praze.