Gottfried Wilhelm Leibnitz se narodil 1. 7. 1646 v Lipsku jako syn váženého universitního profesora. Se svým městem se rozešel ještě v mládí a promoval na doktora práv v Norimberku. Tam se seznámil s baronem Boineburgem a vstoupil do jeho služeb jako diplomat v Paříži, kde poznal slavného nizozemského matematika a fyzika Christiana Huyghense. Od roku 1676 byl dvorním knihovníkem v Hannoveru. Po vzoru Francouzské akademie věd prosadil v roce 1700 založení obdobné vědecké společnosti v Berlíně a stal se jejím prezidentem. Začal také studovat Pascalovy a Descartovy spisy. Na cestě do Anglie poznal i matematiky anglické. Leibnitz od mládí toužil vymyslet logický stroj, obecný myšlenkový algoritmus, umožňující najít takřka na každou otázku správnou odpověď. Chtěl svůj obecný algoritmus. A dosáhl toto dokonce třemi způsoby: Vyšel z Pascalových myšlenek a vynalezl počítací stroj, z jehož konstrukce se vychází dodnes. To byl jeho první, mechanický algoritmus. Druhým algoritmem je jeho objev nekonečných řad. Se třetím, tím nejdůležitějším algoritmem to bylo trošku složitější: Leibnitz se také zabýval otázkou sestrojení tečen k daným křivkám. Tady si Leibnitz uvědomil, že tečna je jakýsi mezní případ sečny. Když se totiž její dva sousední průsečíky s křivkou k sobě stále více a více přibližují, až je jejich vzdálenost nekonečně malá. Z této představy pak Leibnitz vybudoval algoritmus, který téměř mechanicky, pouze na základě několika málo jednoduchých vzorců, dovoluje vypočítat směr tečny v libovolném místě křivky. Vznikla nová početní operace, které dnes říkáme derivace. Je základní operací infinitezimálního počtu. Tehdy také Leibnitz zjistil, že existuje postup přesně opačný k derivacím a že je vhodný pro výpočet obsahů obrazců jakkoli křivých. Tato operace byla nazvaná integrování.

Došlo ke sporu mezi Leibnitzem a Isaacem Newtonem. Slavný anglický fyzik se totiž formálně dopracoval k týmž výsledkům, avšak jinou metodou. Byl fyzik a přistupoval ke svým problémům z fyzikální stránky. Pracoval vlastně se závislostí veličin na čase. Zajímalo ho třeba, jak se u nepravidelných pohybů mění rychlost v závislosti na čase apod. Nakonec ve svém omezenějším pojetí dospěl k derivacím a integrálům, a to zcela nezávisle na Leibnitzovi. Přesto je zde velmi podstatný rozdíl: Newtonův zápis je velmi těžkopádný a jeho výpočet může snadno obsahovat chyby. Naproti tomu Leibnitzův přístup odkryl nádherný algoritmus.

Leibnitz také položil základ k teorii determinantů, přesněji řečeno byl jedním z objevitelů zvláštního matematického výrazu, který později přispěl ke vzniku jednoduchého algoritmu pro řešení soustav rovnic o několika neznámých.

Gottfried Wilhelm Leibnitz zemřel 14. 11. 1716.