Jan Krejčí se narodil 28. 2. 1825 v Klatovech. Po ukončení gymnázia studoval v letech 1844 - 1848 chemii a mineralogii na polytechnice v Praze. V roce 1849 byl jmenován správcem mineralogických sbírek Národního muzea v Praze, v roce 1850 suplentem mineralogie a geologie na Pražském polytechnickém institutu.

Byl činný publicisticky, od roku 1847 psal odborné články o geologických a přírodovědných poměrech v okolí Prahy do časopisů. Napsal také několik učebnic geologie a mineralogie. V roce 1850 začal vydávat první ucelenou učebnici. Její konečná a doplněná verze vyšla v roce 1877 pod názvem Geologie čili nauka o útvarech zemských se zvláštním ohledem na krajiny Československé. Svá díla vydával zásadně v češtině a je proto považován za zakladatele české geologie. Byl předním českým přírodovědcem 19. století a vynikajícím pedagogem.

Pracoval na reálkách v Písku a potom v Praze. V roce 1863 byl habilitován na pražské polytechnice, od roku 1864 na ní pracoval jako řádný profesor. Po jejím rozdělení se stal prvním rektorem české polytechniky. Od roku 1882 byl profesorem geologie na české univerzitě.

Věnoval se i politické činnosti, od roku 1861 pracoval v městské radě a pak jako poslanec české zemské rady za obvod Prachatice - Netolice. Po neshodě s Riegrem tuto činnost přerušil a do politického života se vrátil až v roce 1880.

Jan Krejčí zemřel 1. 8. 1887 v Praze.