František Klokner se narodil 10. listopadu 1872 v Praze.
V roce 1909 byl jmenován mimořádným profesorem pro obor pozemních staveb, roku 1917 řádným profesorem v oboru staveb ze železobetonu a železných konstrukcí pozemního stavitelství na Vysoké škole stavebního inženýrství ČVUT v Praze. Zde pracoval až do okupace německými fašisty roku 1939, kdy byl nucen předčasně odejít do výslužby.
V letech 1917 - 1918 a 1919 - 1920 byl děkanem Vysoké školy stavebního inženýrství, v roce 1928 - 1929 byl rektorem ČVUT. Roku 1946 mu ČVUT udělilo čestný titul Dr.h.c., roku 1952 se stal akademikem.

Profesor Klokner byl významným organizátorem v oblasti zkušebnictví, tvorby norem a poradenství zejména v oboru technologie a zkoušení betonu.

Vychoval také spoustu skvělých inženýrů. Napsal mnoho vysokoškolských skript a odborných publikací. Jako redaktor psal články pro Technického průvodce, vydávaného Českou maticí technickou.

Profesor Klokner správně rozpoznal, že výzkum v oboru železobetonových konstrukcí nelze zakládat jen na teoretických úvahách, ale že je nutné získat podklady experimentálně. Z jeho iniciativy byl proto v roce 1921 zřízen v rámci ČVUT výzkumný ústav pro zkoušení materiálů a stavebních hmot, který byl v té době jeden z největších a nejlépe vybavených ústavů ve střední Evropě. Stal se tak jeho ředitelem. Po válce byl přejmenován na Kloknerův ústav.

Profesora Kloknera považujeme nejen za zakladatele české betonářské školy, ale i za zakladatele zkušebnictví a výzkumnictví v oboru stavebních hmot a konstrukcí.

Profesor František Klokner zemřel 8. 1. 1960 v Praze.