Karel IV. se narodil 14. 5. 1316 v Praze jako prvorozený syn českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Je to nepochybně jeden z nejvýznamnějších a nejznámějších panovníků na českém trůnu. Již v šesti letech ho jeho otec poslal na francouzský královský dvůr, kde se mu dostalo vynikajícího vzdělání a výchovy. Byl mimořádně schopným a talentovaným, měl neobyčejné vlohy nejen politické, ale i například jazykové. Nesmírně si vážil českého jazyka. Na královském dvoře ve Francii navštěvoval přednášky na pařížské artistické fakultě. Roku 1333 ho Jan Lucemburský pověřil správou Čech a Moravy. Českým králem se stal v roce 1346, když jeho otec zahynul v bitvě u Kresčaku. V roce 1346 byl zvolen za německého krále a v roce 1355 za římského císaře. Karel IV. učinil mnoho k prospěchu českého národa a byl a je nazýván Otcem národa. Navazoval na velkomoravskou a přemyslovskou tradici a myšlenku karolinské říše. K posílení náboženského a duchovního života přispěl v roce 1344 založením pražského arcibiskupství. V roce1348 založil Emauzský klášter na Novém Městě pražském. Obrovský význam pro rozvoj vzdělanosti v českých zemích a tedy český národ vůbec mělo především založení pražské univerzity, nyní Univerzity Karlovy, kde tehdy byla artistická, lékařská, právnická a teologická fakulta. Roku 1348 Karel IV. povolal do Prahy Matyáše z Arrasu jako stavitele chrámu sv. Víta a začal se stavbou Karlštejna. Základní kámen Karlova mostu byl položen 9. 7. 1357. Podporoval mravně opravné snahy v církvi, zároveň však měl blízko i k humanistické italské vzdělanosti. Karel IV. dal podnět k sepsání několika kronik. Sám napsal k poctě sv. Václava legendu Historia nova de s. Wenceslao a sbírku morálně náboženských myšlenek a naučení Moralitates. Ve vlastním životopise Vita Caroli zachytil události od časů svého mládí do roku 1340. Vypracoval také korunovační řád českých králů. Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378 v Praze na zápal plic. * * *
Zdroje: |
