Gustav Kabrhel se narodil 23. 11. 1857 v Domažlicích. Po studiu na gymnáziu v Chrudimi studoval matematiku a medicínu ve Vídni. V roce 1883 získal doktorát a nastoupil jako asistent do Ústavu pro všeobecnou a experimentální patologii v Praze. V této době se vytvářela česká lékařská fakulta po rozdělení pražské univerzity na českou a německou. Gustav Kabrhel byl spolu s Josefem Thomayerem a Jaroslavem Hlavou mezi jejími prvními budovateli. V roce 1886 se habilitoval z experimentální patologie, v roce 1891 byl jmenován mimořádným profesorem, v roce 1899 pak profesorem řádným.

Od roku 1897 až do své smrti pracoval jako přednosta Hygienického ústavu, který založil. Byl rovněž přednostou Státního ústavu pro zkoumání potravin, několik let také děkanem lékařské fakulty.

Během první světové války vedl Gustav Kabrhel mobilní polní epidemiologickou laboratoř v Haliči a vojensko-hygienickou laboratoř v Praze. Po válce byl jmenován členem a od roku 1924 předsedou Státní zdravotnické rady. Přednášel také na filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na Českém vysokém učení technickém.

Ve svých vědeckých pracích se věnoval zejména problémům z oblasti hygieny. Napsal práce o vlivu trávení na choroboplodné organizmy, věnoval se otázkám dietetiky, hygieně vody. Je autorem první učebnice hygieny Zdravověda a monografie Hygiena vody. Měl velkou zásluhu na přípravě koncepce zásobování Prahy vodou z Káraného.

Pracoval rovněž v různých vědeckých společnostech, například v České akademii věd a umění a v České eugenické společnosti, v poradních sborech a komisích a přispíval do odborných časopisů. Byl členem Zemské zdravotní rady v Praze a od roku 1909 členem Nejvyšší zdravotní rady ve Vídni. Založil Zemský spolek proti alkoholismu a v roce 1900 Klub přátel veřejného zdravotnictví.
Vzhledem ke svým zásluhám je považován za zakladatele české hygienické školy.

Gustav Kabrhel zemřel 12. 4. 1939 v Chrudimi.