Arnold Jirásek se narodil 3. 7. 1887 ve Zbečníku u Hronova. Vystudoval medicínu na univerzitě v Praze. V roce 1910 nastoupil na II. Interní kliniku profesora Josefa Thomayera, brzy však musel nastoupit vojenskou službu. Po návratu do civilu začal pracovat na chirurgické klinice profesora Otakara Kukuly. Začátkem 1. světové války odešel jako lékař na ruskou frontu, od roku 1917 byl jako plukovní lékař v Itálii.

V roce 1919 se vrátil na Kukulovu chirurgickou kliniku jako asistent. Po habilitaci v roce 1923 se stal zástupcem profesora Kukuly. V roce 1927 byl byl jmenován řádným profesorem a přednostou I. chirurgické kliniky.

Zabýval se chirurgií v širokém rozsahu. Výrazně ovlivnil i vývoj naší břišní chirurgie, chirurgie sportovních poranění, léčení zlomenin, poranění měkkého kolena, hnisavých onemocnění prstů a ruky a řešení mnoha dalších chirurgických problémů. Zvláště se ale věnoval neurochirurgii.

Věnoval se rovněž pedagogické činnosti a vychoval mnoho vynikajících odborníků. Byl vynikajícím řečníkem, přednášky měl vždy výborně připravené a perfektní byly rovněž po stránce formální, byly názorné a poutavé. Byl činný i publicisticky. Jeho práce jsou oceňovány v mezinárodním měřítku, zejména například jeho práce o léčbě mozkových nádorů, diagnostice a léčbě nádorů míšních.

Zabýval se i problematikou válečné chirurgie. V letech 1935 – 1951 byl přednostou Ústavu pro válečnou chirurgii při I. chirurgické klinice, v roce 1955 se stal akademikem ČSAV a od roku 1956 byl ředitelem laboratoře pro neurochirurgii.

Profesor Arnold Jirásek ovlivnil vývoj snad všech chirurgických oborů, intenzivně se věnoval i správné péči o pacienty.

Profesor Arnold Jirásek zemřel 28. 7. 1960 v Praze.