Jan Janský se narodil 3. dubna 1873 v Praze. Zde také vystudoval lékařskou fakultu, v roce 1899 se stal lékařem na psychiatrické klinice. Hlavní příčinou neúspěchu transfúzí v té době byla neznalost krevních skupin. V roce 1901 uveřejnil Karl Landsteiner práci, v níž rozdělil lidskou krev do tří skupin na základě vyšetření malé skupiny osob, když mísil krvinky a séra všech vyšetřovaných. O rok později však vídenští lékaři A. Decastello a A. Sturli pozorovali případy, které neodpovídaly žádnému ze třech Landsteinerových pravidel. Landsteiner neobjevil čtvrtou skupinu z jednoduchého důvodu - žádný z jeho vyšetřovaných totiž tuto skupinu neměl. V roce 1907 Jan Janský klasifikoval všechny čtyři krevní skupiny v práci Hematologická studie u psychotiků. Krevní skupiny označil římskými číslicemi I, II, III, IV. Ve třicátých letech byly krevní skupiny všeobecně označovány velkými písmeny A, B, AB a O. Teprve po využití tohoto objevu se transfúze mohly stát přiměřeně bezpečným lékařským zákrokem. Nedůvěra k transfúzi byla však v době objevu krevních skupin tak hluboce zakořeněna, že nesmírný význam tohoto objevu nebyl doceněn. Jan Janský se ovšem věnoval hlavně psychiatrii a neurologii. Je autorem významných prací v oblasti výzkumu mozkomíšního moku. V roce 1914 byl nucen odejít na srbskou frontu, kde se však zhoršila jeho choroba. Ze zdravotních důvodů byl po dvou letech zproštěn vojenské povinnosti. Po válce pracoval jako psychiatr a neurolog ve Vojenské nemocnici v Praze a byl jmenován řádným profesorem. V roce 1921 americká lékařská komise uznala světovou prioritu tohoto objevu – přiznala jej Janu Janskému před rakouským lékařem K. Landsteinerem, který sice krevní skupiny objevil dříve, ale rozlišil jen tři. Dne 8. září 1921 profesor Jan Janský zemřel v Černošicích u Prahy. * * *
Zdroje: |
