Leoš Janáček se narodil 3. července 1854 v Hukvaldech. Lásku k hudbě zdědil od rodičů. Otec se přísně staral o jeho hudební vzdělání a tak už jako malý chlapec dokázal Leoš Janáček hrát klavírní sonáty. V roce 1865 ho otec poslal do starobrněnského kláštera, což byla výběrová hudební škola pro malé chlapce. Zde se musel mladý Janáček potýkat s krutou klášterní disciplínou, znásobenou navíc tím, že se jednalo o německou školu. Zpočátku zde byl velmi nešťasten, měl však možnost poznat zde řadu vynikajících osobností. V roce 1869 nastoupil podle původního přání svého již zemřelého otce na učitelský ústav. Vypomáhal také na kůru starobrněnského kostela. Zde ho skladatel a kněz Pavel Křížkovský jmenoval svým zástupcem a s jeho doporučením také odešel na Skuherského varhanickou školu do Prahy. V Praze, která žila vlasteneckým životem, bylo Janáčkovi jako vlastenci daleko lépe. Setkal se zde s Bedřichem Smetanou i Antonínem Dvořákem. Po návratu do Brna se rozhodl odejít na konzervatoř do Lipska. Rozhodl se nenastoupit dráhu učitele a věnovat se hudební kompozici. V Brně se také zasnoubil s dcerou ředitele učitelského ústavu Zdenkou Schultzovou. V Lipsku nebyl spokojen se svými pedagogy a tak se opět vrátil do Brna. Janáček se stal sbormistrem spolku Svatopluk a Besedy brněnské, kde značně pozvedl úroveň jejich produkce. Janáčkovo manželství se velmi brzy ukázalo jako nešťastné. V roce 1882 se Janáčkovým narodila dcera Olga, o šest let později syn Vladimír, který však brzy zemřel. V 90. letech 19. století se lidé začali více zajímat o moravský folklór. Janáček se sběrem lidových písní zabýval dlouho a tak v nich našel inspiraci pro Lašské tance. Ty jsou vlastně napsány po vzoru Dvořákových Slovanských tanců. Brzy nato napsal svou druhou operu Počátek románu. Svou první operu Šárka napsal na motivy dramata Juliuse Zeyera, nedostal však od něj za jeho života souhlas na provozovávání díla. Jedním z nejznámějších děl Leoše Janáčka je opera Její pastorkyňa. Zde jako vůbec první skladatel vytvořil operu ne na verše, ale na prózu. Ze začátku však Národní divadlo operu odmítlo. Kromě tohoto neúspěchu byl Janáček nesmírně zasažen smrtí své milované dcery Olgy – zemřela ve věku 21 let. Po Olžině smrti se dostalo manželství do ještě většího rozkladu. Janáček potom poznal několik žen, z nichž největší vliv na něj měla nepochybně Kamila Stosslová, kterou poznal v roce 1917 v Luhačovicích. Janáček byl rovněž velký rusofil a podnikl několik cest do Ruska. Byl nadšen ruskou literaturou, měl velké sociální cítění a to se projevilo v jeho díle. Jedná se například o orchestrální rapsodii Taras Bulba, 1. smyčcový kvartet podle Tolstého Kreutzerovy sonáty, nedokončenou operu Živá mrtvola podle Anny Kareninové a Z mrtvého domu. Z doby před 1. sv. válkou je třeba zmínit opery Osud a Výlety pana Broučka. V roce 1916 se také podařilo prosadit premiéru opery Její pastorkyňa v Národním divadle, která měla obrovský úspěch a získala Janáčkovi v jeho již 62 letech zaslouženou světovou slávu.
Leoš Janáček byl mimořádně činný ve stáří – nevyhýbal se žádnému žánru.
Jeho aktivita v poměrně již pozdním věku je vskutku obdivuhodná –
vytvořil orchestrální díla Taras Bulba, Symfoniettu, komorní kantátu
Zápisník zmizelého, 1. a 2. smyčcový kvartet, Glagolskou mši, různé
koncerty pro klavír. Tato díla se hrají i v dnešní době. Během 7 let
napsal další 4 opery – Káťu Kabanovou, Příhody
lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu. Leoš Janáček zemřel 12. srpna 1928 v Ostravě. * * *
Zdroje: |
