Jan Hus se narodil roku 1371 v Husinci u Prachatic. Od roku 1390 studoval na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1393 získal titul bakaláře a v roce 1396 titul mistra svobodných umění. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze. V letech 1401 - 1402 byl děkanem artistické fakulty, od roku 1402 kázal v Betlémské kapli v Praze na Starém Městě. Od roku 1409 byl rektorem Univerzity Karlovy v Praze. Jan Hus je
především znám jako snad největší český reformátor, který usiloval o
nápravu křesťanské církve a společnosti. Za svůj vzor považoval
anglického myslitele Johna Viklefa, od kterého převzal učení o zbavení
církve pozemkového majetku zásahem světské moci a obnovení jejího
apoštolského poslání. Kázal v českém jazyce, ve kterém napsal i některé
své knihy.
Je rovněž reformátorem českého pravopisu a zasloužil
se o překlad bible a o vydání Kutnohorského
dekretu, jímž zrušil král Václav IV. převahu německých profesorů na
Karlově univerzitě. Svými názory se pochopitelně znelíbil vysokým
představitelům církve, dostal se do sporu s dogmatickým výkladem víry,
reprezentované papežem. Zejména od roku 1408 se Jan Hus i jeho příznivci
stále častěji dostávali do sporů s ideovými protivníky, zejména s
německými mistry na univerzitě v Praze a českou církevní hierarchií.
Učení Jana Husa ohrožovalo neprávem nabyté majetky čelných představitelů
katolické církve a proto se stal jednou z četných obětí církevních
ukrutností a řádění. Jan Hus byl zavražděn dne 6. července 1415. Jeho popel byl hozen do řeky Rýna, aby po něm nezbyla žádná památka. Jeho smrt posílila v českých zemích reformní hnutí, jež přerostlo v období husitských válek. Jan Hus se právem stal symbolem boje za spravedlnost, jednou z největších osobností českých dějin. * * *
Zdroje: |
