Heinrich Rudolf Hertz

(1857 -1894)

Máme zde mystické magnetické vlny, které nemůžeme vidět pouhým okem. Ale jsou tu.

Heinrich Rudolf Hertz, jeden z nejvýznamnějších německých fyziků 19. století, se narodil 22. února 1857 v Hamburgu v bohaté a vzdělané rodině senátora a advokáta. Už v mládí ho bavily stroje a technika vůbec. Když v 18 letech ukončil středoškolské studium, odešel studovat na techniku do Mnichova. Ale po 2 letech studia zjistil, že ho víc přitahuje vědecká práce. Proto se v roce 1878 přihlásil na berlínskou univerzitu.

V roce 1884 se stal profesorem na technice v Karlsruhe. Tam navázal na práce významného skotského fyzika Jamese Clerka Maxwella, který v roce 1865 popsal elektromagnetické zákony. Ty předpokládaly existenci elektromagnetických vln, schopných procházet i vzduchoprázdnem. Hertz se pustil do hledání těchto neviditelných vln, které mají podobné vlastnosti jako viditelné světlo.

Roku 1888 provedl Hertz svůj nejslavnější pokus. Sestrojil elektrický obvod, jehož nejdůležitější částí byly dvě kovové tyče, mezi nimiž přeskakovaly jiskry. Podobným obvodem umístěným poblíž pak zaznamenával elektrické impulzy, které vyvolával první přístroj. O rok později se stal profesorem na univerzitě v Bonnu a vydal své experimentální práce knižně.

Hertz se bohužel netěšil nejlepšímu zdraví. Zemřel už ve 36 letech, přesně na Nový rok 1894. A tak se nedožil toho, když Marconi a Popov dokázali, že elektromagnetické vlny lze použít k přenášení zpráv na obrovské vzdálenosti. A tak z obdivu a úcty k jeho práci byla po něm pojmenována jednotka frekvence – hertz, Hz (včetně jejich násobků – kilohertz, kHz; megahertz, MHz atd.). Pokud je tedy v upoutávce či inzerátu za číslem, udávajícím kmitočet např. rozhlasového nebo televizního vysílání, jiná jednotka, není těžké udělat si představu o odborné úrovni takovéhoto vysílání a odborné způsobilosti jeho pracovníků.