Ferdinand Herčík se narodil 7. května 1905 v Praze jako syn akademického malíře. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, v roce 1928 získal titul doktora přírodních věd.

Pracoval nejdříve v Ústavu fyziologie rostlin a při zaměstnání vystudoval také Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity, kde byl promován v roce 1932. V roce 1932 se habilitoval z obecné fyziologie, v roce 1934 z lékařské biofyziky. Účastnil se stáží v Pasteurově institutu v Paříži, v letech 1935 - 1936 pracoval v Biofyzikální laboratoři Rockefellerova institutu v New Yorku. V roce 1937 byl jmenován mimořádným profesorem obecné biologie lékařské fakulty v Brně, po válce se stal řádným profesorem a podílel se na obnově lékařské fakulty. V letech 1949 - 1950 zde byl děkanem, v roce 1953 pak prorektorem univerzity.

Ferdinand Herčík byl v rámci ČSAV pověřen vybudováním pracoviště, které by se zabývalo studiem biofyzikální laboratoře. Ta byla v roce 1955 přeměněna na Biofyzikální ústav ČSAV a Herčík jej vedl až do své smrti. Věnoval se především závislosti některých životních procesů na fyzikálních faktorech, radiobiologií a studiem bakteriofágů. Úloze povrchového napětí pro životní děje věnoval několik prací, které byly vydány především v cizině. Od poloviny 30. let se věnoval účinku alfa záření na životnost buněk. V roce 1954 byla Ferdinandu Herčíkovi za jeho zásluhy udělena Státní cena Klementa Gottwalda. V roce 1956 mu byl udělen titul doktora věd. V roce 1965 se stal nositelem Řádu práce, v roce 1966 byl poctěn Stříbrnou plaketou ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo, stal se čestným členem Československé lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Kromě svých nejdůležitějších prací napsal asi 200 vědeckých článků, spolupracoval i s rozhlasem a filmem a snažil se výsledky vědeckých výzkumů podat veřejnosti populární formou.
Nebyl však jen vynikajícím vědcem, ale i skvělým pedagogem a vychoval mnoho biofyziků.

Byl také činný v mezinárodních organizacích. V letech 1961 - 1962 pracoval jako předseda Výboru pro studium vlivu atomového záření při OSN, byl uznávanou autoritou Světové zdravotnické organizace v Ženevě pro biologii, guvernérem Mezinárodní atomové agentury ve Vídni, členem Mezinárodní biofyzikální organizace a Mezinárodní asociace pro radiační výzkum. Podílel se na dosažení mezinárodní dohody o zákazu nadzemních pokusných jaderných výbuchů, pracoval jako expert UNESCO v Paříži.

Ferdinand Herčík zemřel 20. ledna 1966 v Brně.