André Citroën

(1878-1935)

“Přední náhon je přirozená myšlenka. Vždyť koně také netlačí vůz.”

André Citroën se narodil v Paříži 5. února 1878 jako páté dítě židovské rodiny. Ta pocházela z Amsterodamu, kde jeho praprarodiče obchodovali s “exotickým ovocem”, odkud vzali také jméno Limoenman. Jeho dědeček, když chtěl utajit svatbu s babičkou, přijal jméno Citroën, holandský výraz pro citron. Později se stal úspěšným klenotníkem. Poslal svého syna, otce Andrého (jednoho ze 14 dětí), do Varšavy kvůli obchodu. Ten se tam seznámil se svou polskou manželkou, matkou Andrého, a někdy kolem roku 1872 se odstěhovali do Paříže. Andréovo hezké dětství bylo narušeno v jeho 6 letech, když se jeho otec dostal do obchodních potíží a spáchal sebevraždu. Zbytek jeho dětství byl smutný. Přesto byl André bystrým studentem a v roce 1894 ukončil lyceum s velmi dobrým hodnocením.

To mu otevřelo dveře ke studiu na prestižní Polytechnické škole. Během studií mu však zemřela matka. Studia sice roku 1900 dokončil a obdržel inženýrský diplom, ale výsledky nebyly podle jeho očekávání. Proto se rozhodl vstoupit do francouzské armády, kde pobyl 4 roky.

Jako francouzský důstojník navštívil mj. také Polsko, vlast svých předků. Pravděpodobně tehdy si všiml zvláštního provedení dřevěných ozubených kol u zařízení na čerpání vody. Bylo tam použito ozubení, kterému dnes říkáme šípové. André správně pochopil výhody tohoto ozubení, zejména tichý chod a malé opotřebení. V roce 1904 opustil armádu a podal si patent na ocelové šípové ozubení.

Brzy založil malou továrnu na výrobu ozubených kol Engrenages Citroën. Tady poprvé použil své logo, dvojitou “stříšku”, představující právě 2 šípové zuby, které používal i při svých dalších činnostech a které se na vozech Citroën používá dodnes. Během let zásobuje Citroën svými ozubenými koly automobilky v celé Francii a ni některé v zahraničí.

Během I. světové války opět slouží ve Francouzské armádě a nebyl by to on, kdyby nevyužil situace: s pomocí ministerstva vybudoval továrnu na výrobu nábojnic, která jich vyráběla 35 000 denně. Avšak válka pomalu končila a bylo nutné se porozhlédnout po něčem jiném. Na řadu přišly automobily.

André měl jasnou představu. Znal Fordovu továrnu v USA a věděl, v čem je jeho úspěch. Proto i on se rozhodl pro výrobu malých, jednoduchých a zejména levných vozů pro širokou veřejnost. Začal v roce 1917. O 2 roky později začala v S. A. André Citroën výroba automobilu podle Andréových představ nazvaného Type A. André se od Forda velmi poučil. A to i co se týče reklamy. Ta byla tak mohutná, že ještě než byl vyroben první vůz, měl už 30 000 objednávek. Zpočátku se vyrábělo 30 ks denně, na začátku roku 1920 už plánovaných 100 ks denně. O rok později už vyráběl více automobilů než Peugeot a Renault dohromady.

Raketový úspěch Andrého pokračoval dalšími modely. Zastavila jej až hospodářská krize ve 30. letech 20. století. Z té se už nevzpamatoval ani díky významným inovacím svých vozů (např. přední náhon). Navíc byl vášnivým hráčem a i tímto způsobem přišel o nemalé částky svých vlastních peněz i peněz společnosti. Jeho společnost nebyla schopna splácet účty. Citroën byl požádán, aby odešel do důchodu a nepodílel se na vedení společnosti. Bylo mu 57 let, necítil se stár a těžce to nesl. Jeho zdraví se rapidně zhoršovalo a 3. července 1935 zemřel na rakovinu žaludku.